Postiženi nejsou samozřejmě jen pracující, studenti, školáci, ale i senioři, kteří se obtížně dopravují třeba k lékaři. Byla jsem včera svědkem takového krátkého okamžiku. Stará babička se na nástupním ostrůvku rozplakala, protože čekala více než deset minut na tramvaj, které změnili trasu a přemístili její nástupiště za křižovatku o několik desítek metrů dál. Stála shrbená a látkovým kapesníkem si utírala slzavé oči, když viděla, jak jí ujíždí a bylo to takové malé lidské neštěstí. Daleko silnější než zástupy transparentů a protestních průvodů. Alespoň z mého pohledu. Bolavě překonala s hůlkou obrubník chodníku a pokorně se soukala na nový ostrůvek. Mezitím ji ujela i linka, která je tak nyní nesmyslně zdvojená.
Připomíná mi to trošku strategii nákupních řetězců, které pravidelně přeskládávají své regály, aby takticky donutily zákazníka nejdříve tápat jiným zbožím, a tím pádem si všímat širší nabídky. Většinou to vede spíš k zuřivosti a netrpělivosti nakupujících než k vyšším tržbám, alespoň podle reakcí v supermarketech. A na stejnou trasu se pravděpodobně vydává i pražská MHD, která dělá zavedením nových jízdních řádů z cestujících spíše výletníky než přepravované osoby.
Líbí se vám články autorky? Přečtěte si i další sloupky Kateřiny Chvátalové!
