Je dost podstatné, zda šlo o neodborně nainstalovaný systém, s kterým poprvé měl tu smutnou příležitost nebohý diplomat. Nebo zda šlo o profesionálně spáchaný atentát. Včerejší prohlášení mluvčího ambasády o tom, že trezor se opravdu měl otvírat častěji, přitom naznačuje, že za vším bohužel byl spíš úmysl.
A v tomto případě je třeba říct, že to rozhodně nebyla amatérská práce: výbuch byl smrtící, přesto nenadělal v okolí žádnou paseku. Dům vypadá na první pohled jako netknutý. Navíc, k tomu, aby někdo mohl nainstalovat systém, který se odjistí při otevření trezoru, by měl pachatel kromě nastavení takové výbušniny umět samotný trezor též otevřít.
I další okolnosti působí tajemně náhodně: na místě zřejmě vybuchl semtex, trhavina, která byla u nás v 50. letech vyvinutá. Naše země má ve světě pověst proizraelského státu a byť jsme demokratická země, ve které se vždycky víc mluvilo než užívalo zbraní, notabene tak nechutným způsobem, ve světě mediálních nálepek a zkratek snadno ulpí „Česko, to je ta proizraelská země, kde Palestincům bouchají trezory?".
Když jsme se na novoroční tragédii lidí v Suchdolu ptali, skoro nikdo nechtěl mluvit. „Arabský svět, to je citlivá věc, na to se mě neptejte," říkal jeden pán, z kterého by si mohl vzít příklad i třeba prezident Miloš Zeman, když se před časem s novinářkou německé televize RTL nevkusně rozloučil se slovy „Allah akbar".
Zvláštní tajemství, které tragický novoroční výbuch na kraji Prahy obestírá, jednoduše má být vysvětleno. I když to jednoduché vůbec nebude.
