Jisté je, že Janeček se svým nápadem příliš nepochodil. Prý to myslel dobře. Nabízel stan, deku a teplou polévku pro ty, kteří si odpustí hlt z „krabicáku“. Že by snaha vychovávat? Dobře, jenže umístit „oázu“ blíže malešické spalovně či do polí u Uhříněvsi bylo prakticky k ničemu. Dostaňte po dobrém lidi, jejichž existence visí právě na pohybu v centru města, daleko za město.

Ač se nám může jevit Janečkova sociální koncepce jakkoliv asociální, či naopak solidární, zůstala u ledu a přes to nejede vlak. Pokud se alespoň na okamžik vcítíme do myslí těch, kteří skončili bez střechy nad hlavou (a to se skutečně může stát lusknutím prstů každému), pak bychom si měli v duchu přát, aby nezůstal u ledu také další projekt, tentokrát řízený radním Dolínkem.

Zima a mráz se totiž kvapem blíží a na to, aby Praha dosáhla na několik stovek provizorních lůžek, či na nafukovací stan pro ty, kteří se nemohou před chladem schovat do vyhřátých postelí tak jako my, nezbývá mnoho času. A o čas se hraje především. V tom se jednoznačně shoduji s velitelem Armády spásy. Civilizované město si přece nemůže dovolit nechat mrznout a umrznout desítky lidí na svých ulicích (jen loni jich v Praze zemřelo dvaadvacet). A že jsou špinaví a páchnou? Jen si zkuste vegetovat pár dní na ulici. Ostatní si od vás v tramvaji rychle odsednou s pohoršeným výrazem ve tváři, ať jste býval manager, nebo popelář.

jakub.krupka@denik.cz