Vybavuje se mi ale jiný text: o tom, jak byl onehdy kvůli dvěma narušeným kabelům kus světa od Egypta až po Indii bez internetu.

Čapek, jehož vilu na Praze 10 pořád pulírují, by se asi divil, jak čím dál méně naší čím dál dokonalejší společnosti stačí, aby byla vykolejena. Stačí déšť a mráz a jsme nahraní.

V přeplněném náhradním autobusu X22 naštvaný cestující snažící se dostat od sedačky k východu pění tak, že si říkáte: Tohle nedopadne dobře. Buď pro dotyčného. Nebo toho, co mu stojí v cestě.

Co pak? Zní to banálně, ale přesto je to občas tak těžké: zachovat klid. Tramvají je dost a jednou pojedou. Ale zdraví máme jenom jedno . I nad těmi Čapkovými roboty nakonec zvítězili ti nejvysmívanější: láska a klid.