Nejstarší taková zmínka je datována 16. lednem 1863. Hlouběji do minulosti se mi v archivech novin dostat nepodařilo. Tentokrát se proto k úplně první „české" žirafě pokusím proniknout z druhého konce času.
Prvním českým autorem, který vnesl povědomí o žirafách do našeho prostředí, byl Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Ve svém cestopise vydaném roku 1608, v němž shrnul poznatky ze svého putování do Středomoří, Palestiny a Egypta, píše: „Také jsme jedno zvíře mezi jinými, nikdy u nás nevídané, viděli, kteréž latině camelopardalin, jakoby řekl na česko velbloud leopard slove. To zvíře má škvrny černé po srsti jako leopard, a dlouhý krk i hlavu co velbloud (…) žoldán Egyptský takové zvíře nejprvé do Evropy a do Vlach poslal knížeti Florentskému Laurentio Medices."
Žirafu, kterou Kryštof Harant zmiňuje v souvislosti s Florencií, poslal egyptský sultán Lorenzovi I. Medicejskému již roku 1486. Třebaže vzápětí zahynula uvízla hlavou mezi nosníky speciálně postavené vyhřívané (!) stáje její sláva k nám přes propast staletí promlouvá dodnes. Bylo o ní mnoho napsáno a ztvárnila ji řada malířů, mimo jiné Francesco Botticini nebo Bacchiacca, takže zastínila ostatní žirafy, které se ke konci středověku dostávaly přes Egypt do Evropy i do Asie.
Již roku 1261 se vlastnictvím žirafy, kterou získal od egyptského sultána výměnou za bílého medvěda, mohl pochlubit Fridrich II. Sicilský. (Ani v tomto případě ovšem nešlo o první žirafu na evropské půdě; tu přivezl v roce 46 před Kristem sám veliký Gaius Julius Caesar na oslavu vítězství v Egyptě a aby demonstroval svou moc, nechal ji v římské aréně vzápětí rozsápat lvy.)
V 15. století, kdy do Florencie přišla „medicejská žirafa", vlastnilo žirafy více evropských a asijských panovníků. Egyptské poselstvo přivedlo spolu s jinými zvířaty jednu žirafu roku 1404 dokonce i Tamerlánovi a Číňané, kteří tou dobou ještě vypravovali ohromné námořní výpravy, si roku 1414 přivezli žirafu do Pekingu.
Důvodně se můžeme domnívat, že přes Egypt byla do Evropy dovezena i žirafa, kterou v 15. století mohla vidět avšak neviděla Praha. Jak je uvedeno v norimberské knize darů, roku 1427 darovali Norimberští jednu žirafu císaři Zikmundovi. Nebýt husitských válek, třeba by si ji odvezl do české metropole… Nestalo se, umístil ji pravděpodobně do svého zvěřince v Budě.
300 lahví tokajského vína za žirafu
close
zoom_in
Sláva „medicejské žirafy", která proslulost ostatních žiraf vyvezených z Afriky výrazně převyšuje, má ale možná ještě jednu příčinu: Na víc než tři sta let byla poslední. Další žirafy mohla Evropa vidět až od roku 1827, kdy egyptský místokrál daroval celkem tři jedince třem evropským panovníkům: Karlovi X. do Paříže, Jiřímu IV. do Londýna a Františkovi II. do Vídně (ten za ni na oplátku poslal do Káhiry 300 lahví tokajského).
Z těchto tří žiraf je nejvýraznější příběh té pařížské, Zarafy (v českých překladech uváděné jako Zuráfa), která v tamní Jardin des Plantes žila celých osmnáct let. Její nekonečnou cestu ze Súdánu, spojenou s ohromnými logistickými obtížemi, a úžas, který způsobila v Paříži i v celé Francii, popsal ve své poutavé knize Michael Allin. Londýnská žirafa přežila necelé dva roky a nejkratší život měl žirafí samec darovaný do Vídně.
Paříž podlehla žirafímu šílenství
close
zoom_in
Jak ukazuje dobová ilustrace, dorazil v létě roku 1828 do Schönbrunnu s pochroumanýma zadníma nohama a vydržel pak pouhých deset měsíců. Během nich však Vídeň podobně jako předtím Paříž podlehla žirafímu šílenství. Osm granátníků muselo u žirafí ubikace zajišťovat hladký pohyb davů zvědavců (že mezi nimi bylo v hlavním městě Rakouského císařství rovněž mnoho Čechů, nemusíme pochybovat), žirafa inspirovala módní oblečení i účesy, byla napsána žirafí skladba a tančil se žirafí tanec, prodával se parfém „Esprit à la Giraffe" i nejrůznější předměty s žirafími motivy a v neposlední řadě vzniklo pečivo „Giraffeln".
Žirafy se zkrátka těšily neuvěřitelné popularitě a zdálo by se, že vzhledem k nekonečným potížím spojeným s jejich získáním, přepravou a držením byly vyhrazeny pouze panovníkům. Proto jsem nemohl uvěřit, že ve stejném roce jako ve Vídni se žirafa představila i v Praze. V tomto případě však šlo o ryze podnikatelský záměr. Přivezl ji majitel zvěřince a krotitel lvů v jedné osobě, Nizozemec Herman van Aken.
Pokřivené zadní nohy a identický postoj
close
zoom_in
Poprvé se v Praze objevil na Josefském náměstí roku 1823 tehdy předváděl mimo jiné osm lvů, pět tygrů, ledního medvěda a kasuára a podruhé, před Vánocemi 1828, již přijel i se žirafou! Její přítomnost nám dokládá také dobový plakát (zvláštní ovšem je, že je na něm vyobrazena se stejně pokřivenýma zadníma nohama, jaké měl žirafí samec ve Vídni, a v identickém postoji; že by si kreslíř zjednodušil práci a okopíroval vídeňský obrázek?)… V Praze s touto žirafou zůstal van Aken údajně až do března následujícího roku.
I když se vynořují další otázky, největší hádanka je snad vyřešena: Vůbec první žirafa byla k vidění v Praze respektive v českých zemích patrně od prosince roku 1828. Než přišla první žirafa do české zoologické zahrady, pak trvalo dalších 126 let.
Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha
