Poněkud ve stínu této jedinečné expozice zůstává Pavilon hrochů, přestože návštěvnicky by mohl být možná ještě úspěšnější. Těšili jsme se, že umožní sledovat hrochy ve vnitřním i venkovním bazénu pod vodní hladinou, jako v akváriu, a že se návštěvníci budou kochat jejich jedinečně ladnou podvodní akrobacií.

Bohužel, udržet hrochům natolik čistou vodu, aby byla alespoň do jisté míry průhledná, se stále nedaří. Mrzí nás, že se náš záměr nenaplnil a že návštěvníci odcházejí zklamáni. Pověst naší zoo i hlavního města, které do nových expozic investovalo ohromné prostředky, tím trpí. A přitom nejde o naši chybu.

Když jsem před více než třemi lety přišel do zoo, byl již projekt Pavilonu hrochů připraven. Záhy jsem však pojal obavy mimo jiné kvůli špatným zkušenostem z vodního hospodářství u lachtanů že navržená čistička nebude dostačující. Vyzvali jsme proto Odbor městského investora, který za financování a výstavbu nových expozic zodpovídá, a spolu s ním i projektanta a zhotovitele, aby jejich pracovníci navštívili obdobné expozice v Německu a projekt revidovali.

Stalo se. Rozpočet na Pavilon hrochů se sice zvýšil, ale vše se již zdálo být na dobré cestě. Zdálo… Ani provedená změna projektu však nebyla dostačující. Stále v ní chyběl přinejmenším stupeň, který by před filtrací odstranil z vody hrubé nečistoty.

Dokud jsme hrochy do pavilonu nenastěhovali, šlo vést nekonečné debaty o tom, co je a co není nezbytné. Vše byla jen teorie a nad našimi výhradami šlo mávnout rukou. Hroši jsou však ve svém novém pavilonu již téměř rok a každodenní praxe ukazuje, že bez odstranění hrubých nečistot a dalších úprav to zkrátka nepůjde.

Do Pavilonu hrochů tedy bude nutné investovat dalších několik milionů. Obávám se, že to, kdo je zaplatí, by se nakonec mohlo stát předmětem soudních sporů. Problém je však příliš zjevný a čekání na nápravu trvá již příliš dlouho.

Autor je ředitelem Zoo Praha