Podlehl jsem 
atmosféře místa a na okamžik uvěřil, že kontakt s posvátnou krysou mi přinese štěstí. Ještě bych mohl spatřit jednu 
z nemnoha bíle zbarvených krys…

V hinduistickém chrámu Karní Matá v indickém Dešnoku (stát Rádžastán) se to krysami jen hemží; údajně 
jich zde žije dvacet tisíc. Vykukují z děr v mramorovém obložení, přebíhají po podlaze mezi poutníky, tísní se ve výklenku u stříbrných vrat do chrámu, natěsnané jedna na druhou pijí mléko z velkých mís a v samém centru chrámu okusují prašád, obřadní pokrm, který pak pojídají věřící. Asi nikdo by nedokázal vymyslet něco protikladnějšího našemu vnímání krys.

close Pohledem Miroslava Bobka, ředitele pražské zoologické zahrady. zoom_in Karní Matá, které je chrám zasvěcen, žila údajně v letech 1387 až 1583. Byla pokládána 
za vtělení bohyně Durgy a měla schopnost konat zázraky. Podle legendy se rozhodla přivést zpět k životu chlapce 
z příbuzenstva, který se utopil. Dostala se tak ale do konfliktu s bohem smrti Jamou, což vedlo k tomu, že se mužští příslušníci jejího kmene reinkarnují do krys. Nicméně tuto zkratku spletité legendy, která navíc existuje v řadě verzí, berte raději 
s rezervou.

Krysám je v chrámu věnována péče odpovídající jejich významu. Krmení mají nadbytek, nádvoří jsou zakryta 
sítěmi, aby na ně nemohli draví ptáci, a pokud byste některou z nich - nedej Bože - zašlápli, museli byste prý chrámu odvést ekvivalent její váhy ve stříbře, či dokonce ve zlatě. Na druhé straně, velký počet krys stěsnaných na malém prostoru vede k soubojům, 
a mnohé jsou tak zkrvavené. Či dokonce na mramorových podlahách umírají.

Žádnou ze čtyř nebo pěti bílých krys jsem v chrámu Karní Matá nakonec neviděl. Škoda, znamenalo by to prý požehnání. A to myslím docela vážně. Za víc než století existence „Krysího chrámu“ totiž v Dešnoku nevypukla jediná epidemie choroby, kterou by přenášely krysy - což nemůže být jenom tak.

Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha