Na současném výběhu žiraf bývaly louka a pole, možná proťaté cestou, a ještě předtím pastvina, v některých obdobích snad i vinohrad nebo jeho okraj. Četné připomínky minulosti se na něj mohly dostat s novodobými navážkami, ale většina jich na svém místě nejspíš ležela desítky, či dokonce stovky let.

Pohledem Miroslava Bobka, ředitele pražské zoologické zahrady.Něco lidé odhodili či poztráceli, mnohé asi bylo přivezeno s hnojem a slámou z chlévů. Nezapomínejme, že na slámě spávala čeleď i vojsko a jistě se do ní občas nějaký ten penízek zakutálel. Krom toho prý odpadky sklizené z měst také končívaly na polích.

Předměty nalezené na podzim ve výběhu žiraf provokují fantazii a přenášejí nás do vzdálené minulosti; tereziánský čtvrtkrejcar až do roku, ve kterém James Watt zásadně vylepšil Newcomenův parní stroj.

Nejpozoruhodnějším nálezem se bezesporu stala starogermánská spona pocházející z doby před 17. stoletími.Ale to ještě není vůbec nic proti tomu, co přinesl druhý, zimní, průzkum. Během něj byla nalezena germánská samostřílová spona. Ocitáme se tak ve zcela jiné epoše, ve 3. až 5. století po Kristu, před příchodem Slovanů. Ocitáme se v době, kdy se hroutil a posléze zanikl antický Řím.

A jestliže naše společnost stále čerpá z výdobytků, za něž vděčíme objevům a vynálezům Jamese Watta či úsilí Marie Terezie o modernizaci habsburské monarchie, pak s touto dobou a s Germány, kteří tehdy obývali naše území, máme společného jen pramálo. O to víc je prostoru pro představivost…

V nejmenším jsem netušil, po čem chodí naše žirafy a kolik upomínek na minulost skrývá i tak nepatrný kousek země.

Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha