Ta doba na nás dýchne 
i z obrázku na pohlednici. Vidíme dámy v šatech s honzíky a se slunečníky nad hlavami, černě oděné pány v cylindrech nebo alespoň buřinkách a zřízence menažerie 
v placaté čepici. Pozornost všech je upřena na lvy v malých, hustě zamřížovaných klecích; podobné klece, ovšem již bez lvů, můžeme 
v Schönbrunnu jako památkově chráněné objekty spatřit dodnes.

Sto osmnáct let, které uplynuly od roku 1897, není na pohlednici zdaleka rekordní věk. Sběratel Bedřich Sigmund má ve své kolekci prozatím nejstarší známou českou pohlednici s vyobrazením Janských Lázní, která pochází z roku 1885, a celkem běžně jsou na prodej exempláře z první poloviny 90. let 19. století. Ale bráno z druhé strany, rok 1897 se ještě nepočítá do zlaté éry pohlednic, doby jejich největšího rozkvětu, která započala až v roce následujícím a trvala do počátku 1. světové války.

Během této zlaté éry se na pohlednicích objevila snad všechna představitelná i nepředstavitelná témata (včetně opileckých pohlednic, na nichž byl obrázek zprohýbán tak, jak by jej asi viděla osoba na pokraji deliria), byly prováděny výtvarně i řemeslně nesmírně precizně (jako příklad může posloužit mladší pohlednice schönbrunnské menažerie ze sbírky Milana Degena) a doznaly nesmírného rozšíření. S určitou nadsázkou by se chtělo říci, že 
se staly papírovými SMS své doby.

Historická pohlednice pochází z roku 1897 a zachycuje menažerii ve vídeňském Schönbrunnu, současnou Zoo Vídeň - rubová strana.Sice píši, že moje nejstarší pohlednice je z roku 1897, ale přesnější by bylo uvádět, že 
v tomto roce prošla poštou; vytištěna mohla být i dřív. Byla určena dámě jménem Emilia Maya, žijící v paláci Maya v Olomouci (tato budova se později stala předmětem tahanic mezi olomouckými Čechy a Němci) a jaký si Alph ji napsal 20. září 1897. Do Olomouce ji pošta doručila již následující den. Takové doručovací doby byly tenkrát běžné i na mnohem větší vzdálenosti; například pohlednice odeslaná z tehdy 
německého Štětína byla na Hrubé Skále u Turnova rovněž hned druhý den. Zkrátka pošta i dráhy fungovaly způsobem, který je pro nás nyní nepředstavitelný a pro jejich dnešní provozovatele naprosto nedostižný.

Na konci 19. a začátku 20. století platilo o pohlednicích také to, že se na ně většinou psalo stejně stručně jako do dnešních esemesek. Celá rubová strana pohlednice byla totiž určena pro adresu a poštovní známku; pouze na lícové straně byl vyhrazen větší 
či menší kousek místa pro podpis a krátký vzkaz. Většině odesilatelů stačilo se pouze podepsat anebo napsat pár slov či nanejvýš vět, někteří však využívali snad každý milimetr volné plochy a často psali i do obrázku.

Pohledem Miroslava Bobka, ředitele Zoo Praha.Občas lze narazit na pohlednici, kde bleším písmem napsaný text obtéká ve vlnách ze všech stran obrázek a přečíst jej je úkol srovnatelný s luštěním rébusu. Mrhání prostorem 
na adresní straně bylo posléze vyřešeno úředním rozhodnutím. Nejprve v Anglii roku 1902, poté ve Francii a 25. listopadu 1904 také v Rakousku-Uhersku byla rubová strana pohlednic rozdělena na dvě části, z nichž pravá byla určena pro adresu a levá pro text. Vzniklo tak pojetí, které si pohlednice zachovaly do dneška. Lidé sice ze setrvačnosti ještě dlouho používali 
i staré pohlednice anebo i na těch nových jim text přetékal na lícovou stranu, ale postupně si zvykli – a vesměs 
se také naučili psát poněkud obsáhleji.

V době své zlaté éry se pohlednice samozřejmě staly také předmětem sběratelství – a to je dnes, v době elektronické komunikace, snad i jednou z nadějí, že ještě nějakou dobu přečkají. Jen na serveru Postcrossing, který zprostředkuje vzájemné zasílání pohlednic mezi sběrateli, je registrováno 585 tisíc členů. Ony SMS se dost dobře sbírat nedají… A už vůbec je nelze předávat z generace na generaci; nemluvě o tom, že správně vybraná, rukou psaná pohlednice, na které je orazítkovaná známka, má své nenahraditelné kouzlo.

Proto také po dlouhých letech rozešlu k Vánocům a Novému roku alespoň pár přání napsaných na poctivých papírových pohlednicích. Kdo ví, třeba se z některé z nich bude někdo radovat nejen ve chvíli, kdy ji obdrží, ale třeba i po sto letech – jako já z pohlednice, která byla odeslána 
z Vídně roku 1897 a je (prozatím) nejstarším exponátem mé sbírky…

Historická pohlednice schönbrunnské menažerie ze sbírky Milana Degena.

Historická pohlednice schönbrunnské menažerie ze sbírky Milana Degena.