Třebaže masivní šíření tuk--tuků začalo po 2. světové válce z Itálie, současný areál výskytu má těžiště v jižní Asii. Zde také můžeme sledovat jejich mimořádné rozrůznění.

Patrně nejběžnější tuk-tuky, které se velmi běžně vyskytují například v indickém Dillí, mají vcelku uniformní zbarvení a zachovávají si habitus svých evolučních předků. V posledních letech je u nich však zaznamenávána zásadní změna potravní specializace, 
a sice přechod z benzinu na CNG. Jejich vnější projevy, včetně zvukových, na jejichž základě vzniklo i jméno tuk-tuk, se však ani po tomto přechodu výrazně nezměnily.

Velmi podobné tuk-tuky se stejným vnitřním uspořádáním, tedy jednou příčnou lavicí nad nápravou, se běžně vyskytují kupříkladu také 
v Kolombu na Srí Lance. Pokud mne ale paměť neklame, vyznačují se vyšší barevnou variabilitou.

Jako pávi mezi bažanty

Naproti tomu tuk-tuky v indickém Rádžastánu jsou oproti těm dillíským nebo srílanským jako pávi mezi bažanty, a to jak velikostí, tak vnějším vzhledem. Navíc se kus od kusu vyznačují nesmírnou variabilitou. Je vcelku evidentní, že v Rádžastánu jsme svědky vývoje samostatné evoluční větve tuk-tuků.

Velmi výrazné jsou rovněž tuk-tuky v thajském Bangkoku. Jejich vývoj ovšem nesměřoval ke zvětšování velikosti, nýbrž zvyšování pohodlí – a zejména rychlosti. To si bezpochyby vyžádaly podmínky, panující v jejich prostředí, ale je otázkou, zda nejde o evoluční slepou uličku. Osobně už zběsilou jízdu bangkokského tuk-tuku nechci 
na vlastní kůži zažít.

Zcela jinou strategii je možno zaznamenat u tuk-tuků ve Vientiane v Laosu. Podélné 
lavice, které pohodlně pojmou osm Evropanů, a nepříliš svižná jízda svědčí o plném podřízení účelu. Současně je ovšem nutno podotknout, že ani jediný exemplář není 
v dobré kondici a že všechny bez výjimky zastavují se stejnými zvuky, jaké vydává souprava Českých drah přijíždějící do stanice. To není dobré znamení.

Značná míra adaptability

Navzdory vysoké početnosti, širokému rozšíření a nepřebernému počtu druhů se – bohužel – jeví velmi pravděpodobné, že evoluční úspěch tuk-tuků se neodvratně chýlí ke konci. Explozivní šíření aut je díky mnoha volným nikám sice prozatím nepostihlo, ale podle mého nejhlubšího přesvědčení je to otázka velmi blízké doby.

A třebaže se tuk-tuky vyznačují značnou mírou adaptability, za jejíž nejvýraznější příklad můžeme pokládat zmíněnou změnu potravní specializace na CNG, nevyvíjejí se v jejich evoluční linii nové druhy, které 
by byl schopny obstát proti nové konkurenci. Kupříkladu elektrický tuk-tuk v ceně nějakých deseti tisíc eur takovým druhem rozhodně není.

Tato skutečnost ovšem představuje další pádný důvod pro detailní výzkum tuk-tuků a sestavení jejich evolučního stromu. Věřím, že tento příspěvek vyvolá alespoň diskusi na dané téma.

Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha