Mezi odborníky v zoologických zahradách v Evropě i mimo ni je tomu jinak. V jejich očích vystupují ze stínu slůněte dvě mláďata krasek. A nejenže vystupují, ona září jako drahokamy!

O kraskách krátkoocasých jávských jsem tu psal začátkem ledna, krátce poté, co pár těchto „nejvzácnějších a nejkrásnějších strak" přišel do naší zoo. V přírodě zbývá snad dvě stě padesát, snad jenom sto jedinců tohoto poddruhu, a v mezinárodním chovném programu jich tou dobou bylo pouhopouhých devětadvacet (!).

Z těchto dvaceti devíti krasek jich sedmnáct zůstalo na Jávě a dvanáct bylo převezeno do zoo v britském Chesteru. Odtamtud jeden pár poskytli nám, do Zoo Praha. (A další pár později odcestoval z Chesteru do Durrellovy zoo na Jersey.)

Nejvzácnější a nejkrásnější „straky“: v popředí jedno ze dvou mláďat, za ním oba dospělí ptáciV lednu jsem svůj sloupek o kraskách končil slovy: „Doufejme, že se je v Chesteru i u nás podaří rozmnožit (uvidíme, komu dříve :-) a že se jejich potomci časem vrátí na západní Jávu." Rozmnožit se je již podařilo - a to právě u nás! Je to ohromný úspěch Antonína Vaidla a jeho týmu.

První vejce snesly „pražské" krasky dokonce hned v lednu, ale tehdy jim ještě hnízdění nevyšlo. Podruhé zahnízdily koncem února a v polovině března se jim vylíhla mláďata. Vyrůstala v hnízdě v proutěném košíku pod stropem voliéry a nikdo je pořádně neviděl, dokud 31. března nevyskákala ven…

Dnes jsou obě mláďata poměrně velká a vyspělá. Od rodičů, kteří je již přestávají krmit, se stále velice liší zejména díky modrému opeření. Postupně se také přebarví, ale nyní ještě září jako modré topazy - a spolu se smaragdovými rodiči vytvářejí úchvatný klenot.

Nutno dodat, že klenot skrytý v zázemí zoologické zahrady; krasky ovšem potřebují ke hnízdění klid a pocit bezpečí, takže jinak to prozatím není možné…

Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha

Čtěte také: Pohledem Miroslava Bobka: Nejvzácnější a nejkrásnější 'straka' v Praze