Jeho narození nám ve čtvrtek v 17.35 oznámili návštěvníci. O necelé půl druhé hodiny později se nemotorně batolilo po vytopené expozici a jeho matka Kvída šmejdila kolem. Přišla ke mně, svým dlouhým čumákem mě očichala a pokračovala ve své obchůzce. Potom se vrátila k mláděti a něžně do něj strčila.

Hrabáče kapské, výjimečné a starobylé savce žijící ve velké části Afriky, chováme v Zoo Praha už pětatřicet let. Za tu dobu se zde podařilo odchovat jen tři mláďata, z nich poslední před deseti lety. Odchov hrabáčů v lidské péči je velmi obtížný a zvládá ho jen pár zoologických zahrad. A narození mláděte znamená teprve začátek na dlouhé cestě. Statisticky má jen padesátiprocentní šanci, že přežije…

Pohledem Miroslava Bobka, ředitele pražské zoologické zahrady.Kvída porodila své první mládě před rokem. Tehdy o ně nejevila zájem; snad proto, že nebylo životaschopné. Kolegové - zejména chovatelka Jindra Kotrbáčková - se je snažili zachránit, ale neúspěšně. Když jsem tedy ve čtvrtek večer viděl Kvídu, jak se k mláděti má, naplnilo mě to optimismem.

Čtěte také: V pražské zoo se narodilo fascinující mládě

Ani ve čtvrtek večer a ani v sobotu ráno, kdy píši tento text, však nebylo a stále ještě není vyhráno. Kvída sice jeví o své mládě zájem, dokonce se projevuje jako skvělá matka, ale nejprve jsme s napětím čekali, zda od ní začne pít.

To se stalo v pátek ráno a v poledne sálo mládě už počtvrté. Jenže od pátečního odpoledne občas na celé hodiny pít přestává a pak neuvěřitelně rychle ztrácí na váze. Aby zvýšili jeho šance, přikládají ho Jindra či jiní chovatelé, kteří se střídají v nepřetržitých službách, Kvídě ke strukům, anebo dokrmují uměle.

Teď, v sobotu ráno, váží mládě 1243 gramů, o třicet méně než včera stejnou dobou, a opět nechce pít. V pondělí, kdy budete mou zprávu číst, to může být dobré, nejisté - anebo velmi špatné. Přejeme si samozřejmě to první a všichni zúčastnění pro to dělají, co mohou.

Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha