Snímek to nebyl zrovna ideálně ostrý a měl velké zrno, ale přesto jsem z něj měl ohromnou radost. Tehdy jsem se znovu a znovu vracel k článkům Přemysla Pavlíka, které tiskly časopisy Živa a Naší přírodou a 
z nichž jeden pojednával o fotografování ledňáčka. Trpělivost a vynalézavost Přemysla Pavlíka mě fascinovaly neméně než výsledek jeho snažení.

Aby ledňáčka nasnímal při útoku pod vodou, upravil dno potoka, aby se rybky držely na jednom vybraném místě, a do akvária, které dosahovalo nad hladinu, umístil svůj Pentacon Six s dálkovou spouští. Zní to jednoduše, ale při tehdejším stavu techniky a citlivosti svitkových filmů to rozhodně nic jednoduchého nebylo.Pohledem Miroslava Bobka, ředitele pražské zoologické zahrady.

Asi se po tom článku budu muset poohlédnout, ale nedivil bych se, kdyby si pořízení několika záběrů vyžádalo celé týdny. Pamatuji si je ovšem dodnes.

S nadsázkou se říká, že kdo dnes vyrazí do přírody s mobilem, může pořídit podobné snímky jako před pár desítkami let ti nejlepší fotografové přírody. Jistěže moderní technika fotografování zvířat nesmírně usnadňuje, ale hlavní je pořád znalost se zkušeností, trpělivost a vynalézavost. Znovu jsem si to uvědomil, když jsem si na internetu prohlížel záběry z nedávno vydané knížky „Drahokam nad Dyjí. Rok ledňáčka“.

Je výsledkem mnoha let práce Jana Haladyho - a čas i úsilí je na ní znát. Fascinující snímky ledňáčků otevírají milovníkům přírody nové obzory a mně navíc připomněly mé dávné snažení. Dokonce jsem začal pošilhávat po fotoaparátu s teleobjektivem, ale pak jsem si řekl, že bude lépe podpořit toho, kdo je povolanější - a Haladyho knížku jsem si objednal.

Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha