K překvapivým nálezům však dnes dochází i na celkem nečekaných místech. Stačí se ohlédnout za uplynulými dvanácti měsíci.

Že byly vědě neznámé druhy zvířat – například laoš nebo králík Timminsův – popsány na základě nálezů z tržišť s „bushmeatem", je vcelku známá věc. Jak se ale ukázalo, není ani nutné cestovat do třetího světa a postačovalo by důkladně zkoumat nabídku pet shopů.

Přinejmenším na to poukazuje příběh krásného, červeno-modro-bíle zbarveného raka Cherax pulcher. Vůbec poprvé byl zaznamenán v nabídce jednoho z japonských „zverimexů". Odtamtud ho badatel Christian Lukhaup stopoval až do indonéské provincie Západní Papua, kde při vlastním nálezu překrásného raka došlo i na domorodce s luky a šípy. Naštěstí s dobrým koncem.

Obří masožravka Drosera magnifica z vrcholu brazilské hory Minas Gerais. To mnichovští botanici se kvůli popisu vůbec největší rosnatky obou Amerik teoreticky ani nemuseli zvednout od stolu. Fotografie až půldruhého metru vysoké masožravky, která dokáže zhltnout hmyz velikosti vážky, nasdílel na Facebook nadšený brazilský fotograf květin Reginaldo Vasconcelos. Pořídil je na vrcholu hory Minas Gerais a gigantická masožravka pak dostala z Mnichova jméno Drosera magnifica.

S fotografiemi staženými z internetu se vyřádil i primatolog Jan Vermeer poté, co v Americkém muzeu přírodních věd natrefil na atypický exemplář titi hnědého. I díky analýze mnoha fotografií stažených z internetu dospěl k závěru, že by mohlo jít o dosud nepopsaný druh. To se mu během výpravy do Peru podařilo potvrdit a nový titi dostal jméno Callicebus urubambensis. Dodejme, že také Vermeer se svými lidmi čelil v Peru ohrožení ze strany domorodců.

S obrázky z internetu ale může být potíž a spolehnout se na ně může být velmi ošidné. Již v roce 2010 objevil výzkumník Francesco Nardelli na internetu fotografie podivných hulmanů se světle zbarvenou hřívou, které byly pořízeny na „ptačím trhu" u města Mantignan v Indonésii. Postupně došel k závěru, že jde rovněž o dosud nepopsaný druh a loni jej na počest hazardního hráče a současně milovníka zvířat Johna Aspinalla popsal pod jménem Presbytis johnaspinalli.

Vzápětí ovšem přišla kritika. Jeden tábor Nardelliho odpůrců tvrdí, že na fotografiích je pouze atypicky zbarvený hulman jávský, zatímco druhý tábor pracuje s tezí, že opicím jejich hřívy odbarvil peroxidem místní obchodník ve snaze je výhodněji prodat…

Kdo má v kauze zlatovlasého hulmana pravdu, se jistě časem ukáže. V každém případě však objevování dosud neznámých druhů stále zůstává velkým dobrodružstvím, byť ne vždycky musí být doprovázeno soubojem s neúprosnou přírodou anebo setkáními s nepřátelsky naladěnými domorodci.

Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha