Nic z toho ovšem neznamená, že přímá volba zklamala. Naopak, tuzemští občané s hlasovacím právem prokázali značnou vyspělost a moudrost. Do finále vyslali zkušené muže, kteří si svou životní i politickou dráhou důvěru zaslouží. Ke škodě nás všech se ale v posledních čtrnácti dnech pramálo mluvilo o tom, co je podstatné. Tedy o budoucím působení Miloše Zemana či Karla Schwarzenberga v domácí a zahraniční politice.

Zaniklo například, že Zeman stále trvá na formátu opoziční smlouvy jako ideálním řešení povolební situace. A že coby velmi aktivní hlava státu bude svoji představu vnucovat vítězné straně. Nijak se nerozebíralo, čím chce Schwarzenberg bránit lidové tvořivosti zákonodárců, o níž často mluví, ale nic proti ní jako ministr dvou vlád nezmohl. Pramálo jsme se dověděli, jakými nástroji by oba finalisté pomáhali zdolávat korupční hydru. Velká nula pak je u jejich vizí, jak zvýšit kvalitu vzdělání, prestiž učitelského povolání a vědomostižáků. V debatách zněly především fráze, dokola opakované mantry a také plno dezinformací i lží, které moderátoři ne vždy dokázali korigovat.

Zeman a Schwarzenberg jsou ale tak odlišné typy a politické osobnosti, že tohle nakonec bude u uren hrát mizivou roli. Když většina zvolí kohokoliv z nich, měli by ho přijmout i všichni ostatní. Což bude záležet do značné míry na budoucí hlavě státu. Dokonce si myslím, že to bude v příštích měsících její hlavní úkol.

Šarvátky, běžné pinožení a okopávání kotníků by měla nechat na politických stranách. Neboť jakmile se do nich zamotá, ztratí to, v co všichni doufají, totiž že na Hradě bude morální autorita, jejíž slovo platí a názor váží. V podstatě to, co si přeje David v anketě mezi pražskými prvňáčky: „Prezident by měl vypadat k světu: učesanej, spravedlivej, trochu přísněj. Musí to být optimista, spíš pracant, protože zastupuje celou naši zemi."