V našem Eccentric Clubu se léto vždycky neomylně projeví. Pořádáme tam každý týden přednášky, minulé úterý k nám promlouval filozof Václav Bělohradský a ve čtvrtek vědkyně Barbara Paldus, dcera chemika Josefa Palduse, který uprchl z Československa v roce 1968. Barbara vystudovala Stanfordskou univerzitu a pak přesídlila do Silicon Valley, kde založila firmy Picarro a Finesse Solutions.

Autor je spisovatel

„Vakcíny Pfizer a Johnson & Johnson se vyrábějí právě na našich zařízeních,“ vyprávěla vynálezkyně čtyřiceti vydaných patentů. Na její řeč přišlo patnáct zájemců o poznání a troufám si tvrdit, že kdyby se přednáška konala na podzim, dorazí jich ke stovce. Je to totiž přesně tak – jakmile začne svítit sluníčko, touha po poznání se začne mísit s touhou po slunečních paprscích a kouzlo blízké hvězdy, okolo níž naše planeta obíhá, nakonec zvítězí.

Morálka členů klubu upadá, mají špatnou docházku a jako stěhovaví ptáci se rozletí po zahradních restauracích, po vlasti a po celé zemi na nejrůznější výlety, pláže a hory, aby načerpali sílu k životu. A v tuto chvíli je třeba dát městu sbohem také. „Sbohem, já mizím, všichni mi polibte šos!“ zvoláte symbolicky ke spolupracovníkům a kamarádům.

Takže i já se po třech letech zase vrátím do Nepálu, opět přistanu v Káthmándú, v tom „městě ztraceném v prostoru a čase“, a jakmile ucítím ve vzduchu známou vůni tyčinek a uslyším cinkání buddhistických gongů, vypnu telefon a vydám se na mnohotýdenní cestu po horách, zajačím jogurtem, smaženým koláčem z jablek, černým čajem z vysokohorských plantáží a korálky ze santalového dřeva.

Až se pak jednou vrátím – a já se vrátím! – zase zatoužím po svých pražských známých a s radostí pohlédnu do jejich tváří, poslechnu si jejich řeči a společně se nad sklenkou pochválíme, jací jsme to dobrodruzi. Ale teď mizím, všichni mi polibte šos, letní svoboda je tady!