Kancléř Olaf Scholz to zařídil. Když už to vypadalo, že se summit Evropské unie kvůli maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi vůbec na ničem nedohodne, navrhl mu, aby si na chvíli zašel na kafe. A Orbán si opravdu šel dát po hodinách dohadování o Ukrajině kafe. A umožnil tak zbytku Evropské unie, aby odhlasovala „jednomyslně“ začátek vstupních rozhovorů Ukrajiny a Moldávie a status přidruženého člena EU pro Gruzii.

Z hlediska historie bude možná nejdůležitější právě krok Unie přes Černé moře až pod gruzínský Kavkaz. Z dnešního pohledu je ale nepochybně zásadnější začátek jednání o členství v EU s Ukrajinou. Na druhou stranu je však naprosto nesmyslné psát dnes traktáty o tom, co bude vstup Ukrajiny znamenat pro Unii a jak obrovský to bude pro Evropu skok v rozšiřování.

Nebude. Ukrajina je dnes v počtu obyvatel zemí srovnatelnou s Polskem, ekonomicky pak ještě menší. Po okupaci a zničení části průmyslu země je jediným výkonným sektorem zemědělství.

Velkou neznámou navíc je, jak tomu bude na konci války. Na jak velkém území se podaří zajistit ukrajinskou suverenitu a jak velkou cenu za to bude Ukrajina nucena ještě zaplatit. Ano, jsou tu plány na velkorysou obnovu ze strany EU a Západu, ale tam ještě zdaleka nejsme. Teď jsme uprostřed války ohrožující stále nejen plány na budoucí členství Ukrajiny v Evropské unii, ale stále i existenci země v její dnešní podobě.

Začátek rozhovorů o vstupu do EU jen pouze jedním z nutných předpokladů členství. S časově otevřeným koncem. Rok 2030 je velmi, velmi optimistickým datem, realističtější je mluvit o rozšíření včetně Ukrajiny do deseti let.

Kyjev v EU pomůže i Česku

Na druhé straně není mnoho důvodů otálet a rozšíření uměle protahovat. Protože velká část Ukrajiny, převážně v podobě válečných uprchlíků, už v Evropské unii teď je. A především v naší části Evropy Ukrajinci ukazují, že jsou už vlastně dnes Evropany, kteří se zapojením do života našich zemí nemají příliš problémů. A příliš problémů nepřinášejí ani nám samotným.

V Česku už dnes lidé původem z Ukrajiny tvoří šest až deset procent obyvatel. Pro Česko to nemělo žádné negativní důsledky, spíše naopak. Samozřejmě že na straně EU bude muset dojít k mnoha změnám. Ukončením rozhazování peněz zemědělcům z vrtulníku počínaje, zásadní redukcí nesmyslu jménem jednomyslnost pokračujíce a zreálněním zelené politiky nekonče.

Ale podobně, jako Západ vydělal na rozšíření o nás, vyděláme i my na posunu hranice EU dál na východ a v případě západního Balkánu na jih. Ekonomicky, strategicky i lidsky. Je v našem zájmu, aby Evropská unie nebyla exkluzivním klubem. Ale aby byla Evropou. Kremlu i Orbánovi navzdory.