Ti si brousí si zuby na někdejší pražské průmyslové areály, čili brownfieldy a jejich proměnu v takzvaná administrativně obchodní, nebo obytná centra. Nutno říci, že je to ještě ta poněkud přijatelnější cesta, jak si z doposud nenaporcovaného zbytku koláče jménem Praha ukrojit svůj díl.
Daleko odsouzeníhodnější se zdá strategie zakoupit kus městské zeleně, následně uplatit úředníky a politiky, respektive „motivovat" je ke změně územního plánu, ze zeleně „vykouzlit" stavební parcely a jen tímto úkonem přijít k obrovským ziskům.
Ovšem i v prvním případě se může jednat o zásadní ztráty, a to v podobě ignorování památkové ochrany některých pamětihodných průmyslových objektů. Ty jdou zpravidla k zemi, ochrana, neochrana. A obvyklý argument? Po mnohaletém chátrání mohou ohrožovat zdraví a životy lidí…
Kus pražské historie tak v současné době nenávratně mizí na místě bývalé továrny Rustonka, ale také v areálu jinonické Waltrovky. Stejný osud pravděpodobně potká drážní objekty na Smíchově, nebo v Bubnech. Na seznamu nepohodlných „pozůstatků doby minulé" se zřejmě tísní také Nuselský pivovar, Odkolkův mlýn, či vysočanská Pragovka.
Není to věčná škoda také pro samotné developery? Proč z památkově chráněných průmyslových objektů neudělat „historické srdce" moderních projektů? Bylo by to moc drahé, neefektivní, zbytečné?
Čtěte také: Na místě Rustonky obchodní centrum nebude. Není už ani továrna
