Jeden z lobbistů se na mol opije ve Žlutých lázních a poté hnán jakýmsi podivným stihomamem ujíždí od drobné nehody, aby vzápětí zapříčinil nehodu daleko vážnější. Přejel a zmrzačil ženu, ujížděl policistům, prchal před nimi a ti ho po zatčení nechali telefonovat na všechny strany. Snad i státním zástupcům, či na úřad vlády.
Prsty dlouhé až za roh, že? Jen připomínám, že na kdejakého zfetovaného chmatáka, ujíždějícího Prahou policisté střílejí, a to v plném provozu. Vazba následuje takřka automaticky. Pak i rychlé odsouzení. Ale ve výše zmíněném případě? Žádná vazba, žádný rychlý soud, zkrátka nic. Tedy alespoň zatím. Za nehodu. Aco za ty údajné desítky milionů z pražského rozpočtu? Za ty už asi vůbec nic…
A pak tu máme dalšího lobbistu. Ten sice žádnou nehodu nespáchal. Asi nemá takový problém s alkoholem a bůh ví s čím ještě. Zato, podobně jako prvý, s pomocí šíbrů v městských firmách a na magistrátu a s krytím opět na úřadu vlády, snad i ve vládě samotné prý vynašel způsob, jak pomaličku, ale jistě a takřka elegantně obírat dopravní podnik.
Jen podotýkám, že je to zřejmě jen jeden z mnoha „fíglů", na které za dobu svého působení v rámci postvexláckého období naší státnosti přišel. Dnes se převážně zdržuje v Monaku a byť obviněn, pas mu byl navrácen a soud sdělil, že útěková vazba pro něj není nutná. Následně se jeho právní zástupce, někdejší pověstný státní zaměstnanec vyjádří do médií, že ti, kteří hodlali uvalit na lobbistu číslo 2 vazbu, se jaksi pokusili „obejít zákon."
Není to veselé čtení? Asi ještě dlouho nebude. U nás, podobně jako třeba v Rusku totiž i nadále vládnou ti s dlouhými prsty. Ne námi zvolení politici, nýbrž bývalí vexláci, zelináři, případně estébáci, označovaní dnes v lepším případě za oligarchy…
