Na stejnou „pomoc", jaké se právě dostává Ukrajincům na Krymu a na východě a jihovýchodě jejich země? Na tutéž „pomoc", která i naši zemi svého času uvrhla do dvacetiletí morálního, duchovního, kulturního i materiálního úpadku, jehož následky si neseme dodnes?
Ruské středisko vědy a kultury si asi poněkud popletlo zeměpisnou šířku a délku, když v únoru bez povšimnutí umístilo onen ostudný žulový kvádr, který by snad udělal radost už jen našim krajním stalinistům, plakajícím a falešně pějícím rok co rok na hrobě Klementa Gottwalda. Co nám tu postaví příště? Sochu Lenina? A nebudou se naše děti opět za krátko učit, že Stalin byl velký budovatel a hrdina?
Nejsem příznivcem ničení pomníků, ale v tomto ohledu plně souhlasím se slovy primátora Hudečka, který ve věci vzkázal: „Nepřipustím, aby tímto pomníkem byla pošlapávána památka skutečných obětí okupace ze srpna 1968."
Nikdy jsem si nemyslel, že to řeknu, nebo napíšu, ale zaplaťpánbůh, že se dneška nedožil Karel Kryl. Kdyby totiž viděl, co se děje nejen na Olšanech, ale i za našimi hranicemi, umřel by ještě jednou…
Čtěte také: Z kontroverzního pomníku okupantům na Olšanech zmizela tabulka
