V praxi to celé samozřejmě bylo složitější. Na jedné straně tu bylo právo majitele, v tomto případě státu, kterému prostě cizí do domu lézt nemají. Na druhé straně, když se stát o budovu „stará" tak, že ji nechává desetiletí chátrat, budí to oprávněné naštvání. A nelze se moc divit, že pár občanů tohoto státu na to upozorní.

Dál už je to taky věcí osobních sympatií každého: pro jednoho půjde vždycky o bandu feťáků. Pro druhého jsou to nefachčenka a příživníci. Pro jiného lidi, kterým není lhostejné, co se kolem nich děje. Pro dalšího pohodáři. Atakdále.

Každý takový zásah ve squatu je i testem mediální reality: je totiž zrovna tak snadné natočit reportáž o nepřizpůsobivých, co na místě dělají hluk a fetují, jako přinést příběh party svobodných lidí, která na místě pořádá kulturní akce a je otevřena každému. Obojí je tak trochu klišé, které lze vytvořit bez toho, abyste se s někým, kdo takový squat obývá, kdy setkali.

Poslední události, z víkendu, jsou ale ještě něco jiného než Milada. Zatímco v případě jí squatteři objekt obsadili dlouhodobě, teď si vytipovali domů více a obsadili je dočasně. Vymysleli k tomu program, o němž informovali na svých webových stránkách, do věci zapojili i další aktivisty třeba klub Za starou Prahu.

A třebaže chápu právo, v tomto případě soukromého vlastníka, který se obrátil na policii s tím, aby zakročila, ještě víc cítím sympatie pro ty, kteří akce iniciovali. Zrovna kolem toho domu na Pohořelci jsem chodil léta. Je to už víc jak pět let, co jsem bydlel na Břevnově a vždycky, když jsem sbíhal dolů k Vltavě pěšky, ten dům mi padl do očí. Říkal jsem si, jaká je škoda, že se v podobně působivé prvorepublikové stavbě nic neděje. Jak jsem se přestěhoval, na Žižkov, pak do Vršovic, pochopitelně jsem zapomněl.

Jezdím kolem jiného, léta chátrajícího… vyšehradského nádraží. A nebýt té včerejší akce, vlastně by mě ani nenapadlo, že i po těch letech dům na Pohořelci chátrá stále.

Včerejší akce nepochybně bude označena za „pravdoláskařskou", protože prezident Václav Havel kdysi rozdělil národ, když při televizní krizi mluvil o tom, že duch zákona má být nad jeho literou.

Buď jak buď, kdyby se na Pohořelci či vyšehradském nádraží aspoň něco pohnulo a nebyl by to zrovna bagr, jejichž příjezd vzhledem k macešskému počínání majitelů těchto budov čím dál víc hrozí bylo by to jedině k dobru.

ondrej.leinert@denik.cz