Krásně stavěná. Krásně oděná. Ke všemu hodně pěkně a strašně rychle běžela. Měla navolenou rychlost 10 kiláků za hodinu, viděl jsem to. A já měl jen osm. Přidal jsem si na desítku. Hekl jsem a začal si otírat pot z obličeje. Začal téct intenzivně. Ona se nepotila. Aspoň to tak vypadalo.

Po půlhodině jsem odešel. Pak se osprchoval. Vypil kávičku. A ona tam pořád běžela. Pořád se nepotila. Poslouchala nějakou asi muziku do sluchátek. A pořád byla tak hezká. Se vším všudy. Potkal jsem ji tam takhle mockrát. Je mladší asi o třicet let. Tak to se hezky kouká, můj dení(č)ku, to ti musí být jasný.

Jak jsem tak na ni zíral a otíral pot z obličeje, napadlo mne, že na tom Eleven půlmaratonu Český ráj, který se běží 20. září poblíž Komárovského rybníku a hradu Kost, je přihlášeno asi pět stovek běžců. Tak nevím, milý dení(č)ku, jestli je to dobré, nebo horší?

Asi na moje ladné tělesné křivky nebude nikdo zírat tak, jako já na tu běžící slečnu přede mnou ve fitku. Já bych se chtěl i v tom Českém ráji kochat pohledem na běžce kolem. Jasně, chlapi mne neberou, takže se těším na ženské křivky. Jestli ale poběží tak rychle jako ona neznámá, pak toho moc neuvidím. Na to jsem myslel, milý dení(č)ku), celou tu půlhodinu.

Taky mne napadlo, jestli při tom závodě budu pít. V tom fitku totiž piju. Je tam docela teplo, a tak si dopřávám vodu z láhve. Vždycky se ale strašně zakuckám. Abych se tak dusil v Českém ráji. To by bylo trapný, že jo, můj ty dení(č)ku. Jinak je ale běh ve fitku fajn. Mohu si zrychlit (i zpomalit) pás, mohu běžet po rovině, nebo si navolit šílený kopec, kde běžet fakt nejde.

Má to ale i jeden háček, občas se opřu o madla a někdy mi ruce potem spařený sklouznou a já se sotva udržím a mám co dělat. Abych se nepřizabil. Jako včera. Už jsem měl půlhodinku za sebou a napadlo mne, že ještě vydržím minutku dvě se kochat. Však víš kým a čím. Jenže jsem zaškobrtl, považ na rovném pásu, a chytil se rukama. Jenže jsem zmáčknul tlačítko Stop.

Pás se zastavil a moje tělo, jak běželo, nereagovalo na znenadání zastavený pás a běželo dál. Normálně jsem narazil do toho stojanu přede mnou. Až se celý trenažér zakymácel skoro k převrácení. Trapný! Mělo to ale výhodu. Podařilo se mi upoutat pozornost té dámy. Otočila se, co to rachotí. Když mne uviděla, usmála se a přidala si rychlost. Já se pro změnu rychle vypakoval do sprchy.

Do toho Eleven půlmaratonu Český ráj zbývá v tomhle pátečním poledni přesně 16 dnů. Přesně 384 hodin. A já zvažuji, kam se vydám za tréninkovou porcí příště…