Musím se ti, milý dení(č)ku, přiznat, já ti vyběhl. Nabral jsem docela dobrý tempo. Bylo půl sedmý ráno. Fakt. Kilometr kolem baráku byl dobrý, jenže pak to přišlo. Přeskakoval jsem takový klacek. Jasně, tušíš, že jsem zakopl. Ano, zakopl. Udělal jsem takový divný kotoul. Nic se mi nestalo. Vážně. Ani mne to levé koleno a pravý nárt nebolí. Moc to nebolí. Vstal jsem, oklepal a řekl si, že dneska už ten trénink stačil.

Teď, po osmi hodinách od parakotoulu, mě trochu bolí ještě pravé zápěstí. Důležité je, že jsem přežil. To je můj cíl. Zítra vyrazím ráno běhat zase. Už vím, kudy poběžím, kde nejsou žádné překážky. Nebo alespoň jich je málo. A chtěl bych už začít s větším štrekami. Tak sedm kilometrů mne napadá, že bych mohl zvládnout.

Dení(č)ku, utekl další den do závodu. Teď je to za nějakých 18 dnů, přesně za 429 hodin. Takže času na přípravu je pořád ještě dost. Přece uběhnout 21 kilometrů na tom Eleven půlmaraton Český ráj nemůže být tak těžké. Že jo, milý dení(č)ku). Jo a ještě jsem slyšel, že se tam kus cesty běží po písku. Je to normální?