Jak před pár týdny docela trefně ve svojí one man show Volejte Železnému na TV Barrandov poznamenal stále mediálně vcelku inspirativně hovořící Vladimír Železný, tištěné noviny si pořádně nadrobily, když se rozhodly dát všechen svůj obsah bezplatně na web.

Kvalitní obsah, jehož příprava jednoduše stojí peníze, totiž příjmy z inzerce ve velkých novinách stále zdaleka nezaplatí. A tak je všechen velký tisk už víc jak deset let a není to ani náhodou případ jen Česka, ale celého západního světa, třeba slovutný britský Guardian nedávno prodal podíl v ziskové autoinzerci, aby si získal příjmy na další léta ve fázi hledání.

Jakkoli je internet svobodný prostor, osobně si nedokážu představit, že by zůstal zachován současný stav, kdy je 95 procent mediálního obsahu na webu zdarma. Kupříkladu pro mojí generaci je už s trochou nadsázky známkou dobrého vychování, když doma nemáte televizi. „Protože tam stejně nic není a všechno, co potřebuji, najdu na netu."

Že jde ale mnohdy o obsah, který vytvářejí tradiční média, že doma nemám televizi, ale přesto mám slušný přehled o tom, co vysílá, je věc druhá… Ale logicky související. Dřív nebo později, pokud nebude chtít zkrachovat, někdo bude muset přijít a říct mi, že za těch pár seriálů, zpráv, diskusních pořadů a fotbalu, co na internetu sleduji, budu muset platit.

A i když se mi to nebude líbit, pokud nebude pro mě jednodušší opatřit si totéž zadarmo jinak, pak zaplatím. A za čas si zvyknu. A nebudu s tím mít žádný problém. Protože za všechno se platí. Jenom na internetu jsme si tak nějak marxisticky zvykli, že všechno je všech.

Přežijí vedle toho tištěné noviny? Jakkoli ještě pořád neprocházíme tou nejhorší novinovou krizí, kterou věštím tak za pět let (tehdy se taky možná někdo konečně vzpamatuje a uvědomí si, že za kvalitní obsah na internetu by se mělo platit což po pár těžkých měsících nakopne internet… a nakonec i ty noviny), jsem přesvědčen, že ano. Číst z papíru není jen sentiment.

Ale noviny se kvůli tomu budou muset stále měnit. I my se měníme. Dnes si můžete přečíst první díl seriálu Pražský pamětník, ve kterém se vypravujeme za obyvateli Prahy a přinášíme jejich vzpomínky a příběhy.

Nejsou to možná příběhy, co změnily dějiny, ale… třeba se vám to taky stalo… Babička, děda, rodiče… Vám vyprávěli svoje zážitky a vy jste si říkali: „Tohle by měl někdo zaznamenat." Mám za to, že v každé rodině se pár takových příběhů najde. A že tištěné noviny, které proti těkavému světu internetu přinášejí určité zklidnění, jsou přesně tím místem, kde by se měly objevovat.

Kdysi se říkalo, že nic není tak starší jako včerejší noviny. Na internetu by se možná dalo říct, že nic není tak starší, jako hodinu stará zpráva. Tištěné noviny se s internetem nemohou honit. Už když odejdou do tiskárny, jsou pozadu. Mají ale jednu nespornou výhodu. Nadčasovost.

Věřím, že vzpomínky našich blízkých, které co sobotu počínaje dneškem přinášíme v seriálu Pražský pamětník, budou mít tuto hodnotu. A že zaujmou všechny generace. Ať už je vám 90, 60 nebo 30 nebo 18 a naše noviny jste u nějaké trafiky našli. Patrně omylem.

Čtěte také: Jak se žije trafikantům? Jsme rádi, že ještě vůbec dýcháme!