Česko je takový Západ Východu. I v nejbohatších dobách to ale u nás nebylo o moc lepší. Za posledních třicet let jsme toho spoustu rozkradli, spoustu prohospodařili, spoustu neudělali, ale ony se dobré příklady hledají těžko.

Tři týdny jsem o prázdninách psal svoji novou knihu v Havelbergu, malém východoněmeckém městě kousek od Labe. Loni jsem kolem Labe projel po východním Německu stovky kilometrů na kole. Ale že bych nám nové spolkové země mohl dávat za příklad, jak by se to mohlo nebo má dělat lépe, to ani náhodou.

Slovensko? Jasně, mají euro, vyrábí na hlavu stejně aut co my, ale jinak… Zdravotnictví, školství, právní stát, penze, platy, romské osady, vliv dezinformací. Maďarsko? Ale jděte. Tam je skoro všechno špatně a hůř než u nás.

close Ekonomické fórum v Karpaczi info Zdroj: Ekonomické fórum v Karpaczi zoom_in Takže Polsko. Ano, Polsko, před třiceti lety nejchudší země střední Evropy, v níž se nedalo koupit ani maso, ani mléko a která v roce 1989 prostě zbankrotovala, udělalo obrovský civilizační skok kupředu. A z východoevropské země srovnatelné s Ukrajinou se stala tou naší střední Evropou.

Poláky naučila podobně jako Dalibora nouze housti. Sociální stát tam nikdy moc nefungoval, takže se museli postarat. Zatímco u nás vznikla nová elita při kuponové privatizaci, v Polsku to přece jen bylo trochu různorodější. Nezaměstnanost se řešila ne čekáním na podporu, ale odchodem za prací do západní Evropy. To drtivou většinu Čechů nikdy nenapadlo.

Polská tržiště byla vždy ukázkou polské vynalézavosti. Z tržišť je dnes pestrá a dost polská maloobchodní síť a nižší ceny.

Polsko z evropských peněz postavilo síť dálnic, železnic a letišť. Na malé silnice ale už moc není, chodníky se staví jak kde, pražská MHD je pro všechna polská města nedostižný zázrak. Elektřina se pořád dělá jen a jen z uhlí, jít do nemocnice je drama, cyklostezky rarita, kdo chce normální zacházení, ví, že ho nedostane od státu a musí zaplatit. Ne úplatek, ale prostě jít do soukromého. Nůžky mezi bohatými a chudými jsou rozevřené.

V politice zuří regulérní válka a kulturní boje, které v Česku nikoho ani nenapadne vést. Polsko dnes navíc jede na dluh. Na takový dluh, že by z toho měl Zbyněk Stanjura infarkt. Zlotý padá, inflace neklesá.

Ne, Polsko fakt není náš vzor. Musíme si vystačit sami. Držet se hesla nebát se a nekrást. A prostě trochu ve všem přidat. To stačí, abychom byli už brzy východní hranicí Západu.