Myslím si, že soudit lidi z „okraje“ či „dna“ společnosti je vždy velmi problematické, pokud náhodou nemáte dokonalou znalost jejich rodinného a sociálního zázemí, v němž vyrůstali a byli formováni.

V případě Jiřího Káry je ambivalentní i jeho značná popularita, které dosáhl ještě za života. Sám si totiž postěžoval na to, že kvůli „svatebnímu videu“ ho nejednou odmítli zaměstnat.

Také v souvislosti s veřejnými debatami o významu soch a podobných symbolů nepovažuji vznesený nápad na vznik „pomníku Jirky Káry“, který je nejspíš beztak jen recesí, za zbytečný či nehorázný.

Praha 1 prosazuje reinstalaci sochy maršála Radeckého na Malostranské náměstí. Část veřejnosti v tom přitom z pochopitelných důvodů vidí adoraci primitivní maskulinní agrese.

Vedle toho může působit adorace „primitivní nespoutanosti a nekonvenčnosti“, která rovněž něco vypovídá o naší době a jejích hodnotách, vlastně jako slabý odvar.

Záleží na tom, kdo a jak na věc nahlíží.