Českou veřejností i mediálními vodami hýbe v posledním týdnu situace kolem zdravotního stavu prezidenta Miloše Zemana. Jak na tom je, nebo není, zda má národ právo znát pravdu o jeho zdraví.

Experti se dohadují o pravosti jeho podpisu, prověřuje se, kdo pustil předsedu Sněmovny Vondráčka až k nemocnému prezidentovi. Jedna senzace stíhá druhou.

„Nevídané!“ křičí mnozí. Mě ale napadá jen jediné: je to strašně smutné a hlavy státu nedůstojné.

Zdeněk Kellner
FEJETON: Víte, proč nerostou houby? No přece kvůli letadlům

Václav Havel byl už v době vykonávání prezidentského úřadu častokrát nemocný a kvůli závažným zdravotním problémům byl několikrát hospitalizován. Přesto ho směl národ sledovat téměř v přímém přenosu a přát mu zdraví. Modlit se za něj. Podporovat ho.

Jen pár dnů před jeho smrtí, kdy už dávno nebyl prezidentem, vznikly snímky s dalajlamou. Havel na nich působí velmi vyčerpaně a unaveně. Nikoho to ale nepobuřovalo, nikdo to nezakazoval. Národ se semkl a myslel na svého prezidenta.

Škoda, že se důstojnost a míra věcí povinně nedědí spolu se s prezidentským úřadem.