Tím méně, když se rozdíly ve společnosti ani nesměly oficiálně dělat. Tedy pokud člověk nebyl třídní nepřítel. Paradoxně ale tehdy ve škole neučil kantor, který neměl příslušné vzdělání, tedy aprobaci a vůbec papír na vzdělanou hlavu.

Letmá vzpomínka na školní léta mi vybavuje několik spolužáků, kteří byli ve všem napřed. Zda byli géniové si tvrdit netroufám, zato džentlmenství už u nich přímo diagnostikuji. Dávali mi totiž opisovat. A ještě se u toho dobře bavili, jak vládnu perem, aniž bych se díval do svého sešitu s pohledem upřeným do toho jejich. Ani na chvíli jsem totiž očima neuhnul.

Co zase mimořádně nadaní spolužáci neuměli, bylo se trefit do řádky a vůbec udržet linii věty. Takže jsem vlastně takový malý génius taky. Jedničkáře a šprty bych o tom asi ani dnes nepřesvědčil.

Nicméně například takový Jarda Bittner, syn vojenského pilota ovládal snad všechny exaktní vědy. Tedy matematiku, fyziku, chemii a vše, co nás ostatní děsilo. Polemizoval tak s kantory na úrovni zapáleného samozvaného vědce. Učitelům se to líbilo, protože byli na takového žáka pyšní.

Ten či onen se pak chvástal, jakého že žáka svou vlastní pedagogickou pílí vychovávají, kdežto třeba u mne je to sisyfovská práce končící mdlobami a vysílením z promarněného času.

Už jako děti jsme si všímali, že velechytří spolužáci zrovna dvakrát s námi nelumpačí, spíše se drželi stranou. Nešprtali, jen civěli do prázdna nebo dlabali svačinu. Tehdejší režim si dětí s mimořádným intelektem opravdu nijak nevšímal. Prostě byli chytřejší a však on už jim život přistřihne křidélka. Mnohdy se tak stalo.

Jarda Bittner vystudoval v Košicích vysokou vojenskou školu a taky jako otec pak vzlétl do oblak. Pilot už opravdu musí něco v hlavě mít, to je bez debat. Škoda jen, že pak údajně při vojenském cvičení spřátelených armád Varšavské smlouvy kvůli jakési neshodě fyzicky napadl ruské stíhací eso. Přesvědčený komunista pak Jardu Bittnera existenčně zničil. Ani pole z oblak potom nesměl práškovat.

Dnes je situace naštěstí jiná. Geniální děti mají svůj prostor, troufám si doufat, že i odpovídající pedagogické zázemí. Takže zbývá než jediné, než jim popřát skvělé uplatnění. Snad se nezpronevěřím své novinářské profesi, když se odvolám na repliku z Dobrého vojáka Švejka. Ten říkal, že „kdyby byl každej chytrej, byl by potom z toho každej úplně blbej." Jsem rád, že ještě dlouho to nebude pravda.

Čtěte také: Máme geniální dítě. A taky menší problém, říkají rodiče