Rok co rok proto zvyšují své požadavky. Jeden jazyk, i když ho třeba dotyčný ani v zaměstnání nevyužije, je nutností. Druhý velmi vítanou konkurenční výhodou. Stejně jako další předpoklady pro tu kterou pozici.

Až nyní si studenti začínají uvědomovat, že naopak oni musí slevit. Ze svých platových požadavků. Zatímco přesně před rokem, když Pražský deník prováděl mezi vysokoškoláky na veletrhu práce průzkum ohledně nástupního platu, studenti posledních ročníků vysokých škol nejčastěji uváděli, že chtějí kolem třiceti tisíc korun hrubého (a někteří dokonce doufali, že jim tato suma přistane na bankovní účet celá).

Nyní už budoucí absolventi chápou, že budou mnohdy rádi za nástupní plat dvacet tisíc korun. I hrubého. Ti schopnější však vědí, že nástupní plat je pouze odrazový můstek. A je jen na jejich píli a vytrvalosti, jak rychle se v rámci firmy vypracují.

A pokud to zaměstnavatel nebude brát po čase na zřetel? Z posledních průzkumů personálních agentur vyplývá, že nemožnost růst (platově či profesně) je nejčastějším důvodem, proč mladí perspektivní lidé mění zaměstnavatele.

Dobrou zprávou pro studenty však je, že pilní, tvořiví a spolehliví se na trhu práce nikdy neztratí.

Čtěte také: Vysokoškoláci slevují ze svých platů. Po roce ale čekají růst