Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kdo jsou Idioti? Ti hodní, nezištní lidé...

Vesnu Tvrtković, autorku knih Ani ve snu a Idioti 21. století, jsem poznala na Literární akademii. Asi na druhém semináři tvůrčího psaní se ke mně posadila a chtěla mi pomáhat. Pořád se přeptávala, jestli něco nepotřebuju. Já psala na počítači a byla soběstačná. Jen jsem poděkovala za zájem.

7.5.2012
SDÍLEJ:

Vesna Tvrtković.Foto:

Dotčeně mi řekla: „A proč tady vlastně u tebe sedím, když ty s ničím nepotřebuješ pomáhat?" a přesunula se do zadní lavice ke kamarádovi Jiřímu Holubovi, se kterým kamarádí dodnes. Nedávno s ním absolvovala cestu po Chile.

Chystáš křest knihy Idioti 21. století. Kdo mají být v knize Idioti?

Idioti jsou, podle hlavní postavy Mikiho, ti hodní, nezištní lidé, které zbytek společnosti zneužívá. Jak Miki říká, jsou to „Myškinové 21. století" a on se rozhodne je změnit: udělat z nich pragmatiky. Chtěla jsem vytvořit postavu, která se lidem jeví jako nepříjemná a nesympatická, ale která se postupem času promění a vlastně si ji čtenář nakonec může oblíbit. Lidi se nějak prezentují ve společnosti, ale ne vždy jsou takoví, jací se na první pohled jeví. Jen je třeba mít s nimi trpělivost. Tak doufám, že čtenáři budou stejně trpěliví s Mikim.

Proč Idioti 21. století?

Protože to trošku odkazuje na Dostojevského Idiota, akorát tito „Idioti" jsou prostě z jiného století. V Dostojevského díle se mi líbil moment, kdy nazvali idiotem člověka, který byl v podstatě čistou duší. Zdá se mi, že v dnešní době zůstal Idiot povinnou, ale ne zrovna oblíbenou četbou, což mi přijde škoda.

Máš porovnání, jaká je česká mentalita a jaká je mentalita Jihoslovanů. Jsme my Češi chladnější?

Zjednodušeně by se to tak dalo říct a nebyl by to žádný nový objev. Ano, jsou to jiné mentality. Jenže stejně tak by se dalo říct o Češích a Moravanech. Vždy se dají najít rozdíly, vždyť přece i každý jednotlivec má odlišnou mentalitu. Jenže když se podíváme na to, co všechny kultury mají společného, uvědomíme si, jak jsme si všichni lidé na celém světě dost podobní. Všichni se dorozumíváme jazykem, který má přesný systém, všude vznikalo a vzniká umění, všude se lidé smějí, když jsou šťastní, a brečí, když jim je smutno, všude mají sny a přání… Všechno tohle bereme jako samozřejmost, přitom ze všech živočichů je to specifické právě pro člověka. A je jedno, jestli je Evropan, nebo Filipínec; je jedno, jestli sní o vlastním zámku, nebo o vlastní chatrči.

Jednou jsi na Literární akademii četla povídku o tvé babičce, která zmizela z pražského bytu a vrátila se do poválečného Sarajeva a ty, jako hlavní hrdinka, ses vydala za ní. Našla jsi ji šťastnou v jejím pravém domově, kde záhy zemřela. Bylo to podle pravdy?

Ne, tak to ve skutečnosti nebylo. Babička nikdy v Praze nežila. Zůstala celou dobu v Sarajevu, přežila nejhorší období války a když ta už se chýlila ke konci, byla zavražděná. Postavy i situace jsou v povídce vymyšlené, ale ztrátu domova a stěhování do Prahy jsem zažila. Navíc je povídka psaná v ich-formě, a tak si lidé přirozeně hned myslí, že tak to bylo ve skutečnosti.

Kolik ti bylo, když válka vypukla?

Deset. Když jsem přijela do Prahy, oslavila jsem jedenácté narozeniny.

Jak jsi válku chápala jako dítě?

Nejdřív jsem tomu nechtěla vůbec věřit, přišlo mi to příliš nespravedlivé, aby to byla pravda; pak mi asi šest let trvalo se se skutečností srovnat. Dnes to vidím jako událost, která mi nejen hodně vzala, ale dost jsem se z té zkušenosti mohla naučit. Jak se říká: Co tě nezabije, to tě posílí.

A jak jsi jako cizinka zvládala školu? Na Literární akademii se proslýchalo, že jednou rodiče přiběhli na tvou učitelku a vynadali jí, že ti dává jedničky, protože u vás bylo známkování obrácené. Je to pravda?

No, to ti určitě zas převyprávěl Holub a jako správný spisovatel si to trochu přibarvil. Úplně ho vidím, haha… To bylo tak. Učitelka mi dala jen přepsat nějaký text a já jsem místo y, které nemáme, psala u. Ona mi to podtrhla, a přesto mi napsala jedničku. Další den už to bylo bez chyby a dala mi znovu jedničku. Doma se tomu divili a říkali, co je to za kantory, když takhle dávají jedničky dítěti, které teprve přijelo do cizí země, a že se půjdou do školy zeptat. Ta představa mě vyděsila, tak jsem se to rozhodla vyřešit sama. Ukřivděná jsem se druhý den zeptala, proč mám jedničku. Učitelka nejdříve nechápala a ptala se, co bych chtěla. Já na to, že pětku, nebo aspoň čtyřku, při nejhorším trojku, abych nepropadala. Chvíli na mě nevěřícně zírala a pak jí došlo, že asi máme známkování jako v Rusku. Dala mi pak do závorky pětku.

Jak se rodiče zpočátku v Praze protloukali?

Neměli to jednoduché, jako dítě jsem si to však neuvědomovala. Prodávali na tržišti oblečení. Pak si otevřeli butik a později restauraci.

Vím, že jsi šla studovat gymnázium a že jsi už na základní škole zkoušela psát román. Už jsi měla rozhodnuto na střední, že půjdeš na Literární akademii?

Ne, ani jsem o té škole nejdřív nevěděla; myslela jsem, že půjdu na režii, nebo na scenáristiku. Tam ale bylo těžké se dostat, a tak jsem šla na fildu. Pak jsem se dozvěděla o Literární akademii, ale vyděsilo mě školné. A taky jsem si myslela, že když je to soukromá škola, že tam budou lidi, kterým to rodiče zaplatili, ale je to moc nezajímá. Jenže: při studiu jsem stejně pracovala, a peníze stejně zmizely, tak jsem si říkala, že to radši investuju na školu, která mě bude bavit.

Byla bys ještě schopná psát ve své mateřštině, kterou hovoříš s rodiči?

Schopná bych byla, ale nic mě k tomu nevede. Deníkové záznamy píšu v mateřštině. Asi mi to tak zůstalo z dětství, vždycky jsem si vedla deník, a tak mi přijde nějak přirozené psát si ho i nadále v rodném jazyce. Někdy něco napíšu i anglicky, pro psaní beletrie mi ale čeština vyhovuje úplně nejvíc.

Cítíš se být Češkou?

To je zajímavé… Češkou rozhodně nejsem, ale asi jsem českou spisovatelkou… Je to složitý. I s tou literaturou.

Knihu Ani ve snu zařazují do světové literatury. Ale jaká je to literatura?

Nevím, ale není přece bosenská, ani srbská, ani chorvatská, protože je psaná česky v Čechách a vydavatel je také český.

Jak vzpomínáš na Literární akademii?

Často a ráda. Byla to skvělá léta. Ocenila jsem osobní přístup, komunikaci mezi studenty a vyučujícími. Nejen, že se člověk nebál diskuse, ale byl k ní přímo veden. Když jsem něco potřebovala, vždy jsem se měla na koho obrátit. S řadou vyučujících jsme stále v kontaktu.

Co ti dělá největší radost?

Těžko říct, člověku někdy udělá obrovskou radost obyčejná prkotina. A to mě baví: radovat se z prkotin a nečekat jen na vysněné skvělé věci.

Vesna Tvrtković:

1982:narodila se v Sarajevu

1993:rodina kvůli válce odešla do Prahy

2009:absolvovala Literární akademii Josefa Škvoreckého

Kromě knihmá na svém kontě i povídky, filmové scénáře či malé divadelní hry v češtině

ILONA FRYČOVÁ

Autor: Redakce

7.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Předseda Strany zelených Matěj Stropnický.
5

Jsem gay, prohlásil den před volbami šéf zelených Matěj Stropnický

Ondřej Kolář.

Praha nemá dopravní strategii, tvrdí starosta Prahy 6

Petr Pravda: Oblíbení starostové mohou stranám přinést dobré výsledky

Politolog Petr Pravda řekl Pražskému deníku: "Oblíbení starostové městských částí mohou stranám přinést dobré výsledky." Už zítra půjdou (nejen) Pražané k volebním urnám a budou volit své poslance. Má smysl v letošních volbách kroužkovat jednotlivé kandidáty? Jak politikům pomáhají v bojích o voliče sociální sítě? 

AKTUALIZOVÁNO

Nehody více než čtyřiceti vozidel zablokovaly dálnici D6 u Prahy

Silnici mezi Kladenskem u Pavlova a Prahou-západ ochromila hromadná nehoda. Od středečního rána se zde stala řada nehod. 

Největší festival deskových her zavítal do Tyršova domu. Koná se už po sedmnácté

„Vyměníš slámu za ovce?“ I tuto větu můžete tento týden slýchat v Tyršově domě na Újezdě. Nebojte se, nezměnil se ve směnárnu zemědělců ani v blázinec. Koná se tu již 17. ročník festivalu Deskohraní, na kterém si můžete zahrát 501 druhů stolních her a například tak povyměňovat slámu za ovce v oblíbených Osadnících z Katanu.

Kellnerova nadace odmítá Babišova slova, že nejde o charitu

Rodinná nadace nejbohatšího Čecha Petra Kellnera a jeho manželky Renáty se ohradila proti slovům dalšího miliardáře a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše v časopisu Forbes, že Kellner si udělal školu, ze které pro sebe čerpá dobré absolventy. Babiš magazínu řekl, že takovou činnost nepokládá za charitu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení