Všichni ti, kteří mají alespoň kouska citu v těle, se nad malým chlupatým uzlíčkem ustrnuli a drží mu všechny palce. To je pochopitelně řádné sousto pro média. A tak není divu, že se média, zvláště ta bulvární, doslova pídí po každém drbu o malém gorilákovi.

Jdou dokonce tak daleko, že obvolávají pražské fakultní nemocnice a zjišťují, v jakém že to inkubátoru mládě vlastně leží. Asi proto, že by s ním za každou cenu chtěla natočit rozhovor. Co na tom, že gorilák mluvit neumí a nikdy mluvit nebude. To je médiím fuk. Příkaz vedení zni jasně. Vypátrat, vyzpovídat, natočit, prodat.

Nevymýšlím si. Je to tak potvrzeno z důvěryhodných zdrojů. Agilní redaktor jedné senzace chtivé komerční televize, inkognito, předevčírem telefonoval mluvčímu jisté nejmenované „fakultky“. Přepis rozhovoru vás může pobavit, pohoršit, nebo přimět k zamyšlení.

Redaktor: Máte ve špitále gorilu?

Mluvčí: Myslíte, jestli nám po areálu neběhá gorila? Ne, neběhá.

Redaktor: Myslím, jestli není na porodnici. V inkubátoru.

Mluvčí: A vy jste příbuzný? (okamžitá automatická reakce)

Redaktor: Ne, obvolávám nemocnice. Gorily a lidé jsou si blízcí, a tak nás napadlo, jestli není u vás v porodnici.

Mluvčí: (nyní již z recese) Zeptám se primáře. Podíváme se po inkubátorech. A víte o tom, že bez souhlasu rodičů nesmíme takové informace poskytovat?

Redaktor překvapeně mlčí, přemýšlí, posléze zklamaně zavěsí…

A co vy? Také jste se zamysleli? Mně osobně tato minigroteska paradoxně připadá jako závažné šťouchnutí do stále paničtější ochrany osobních údajů. Při vědomí, že ve skutečnosti veškeré naše osobní údaje, ale také telefonní hovory, SMS zprávy, e-maily má k dispozici „velký bratr stát“ a může je použít, kdykoliv se mu to hodí. Ano, přesně ten stát, který nás deformuje falešným tlakem na ochranu soukromí.

jakub.krupka@denik.cz