Před deseti měsíci jsem byl jedním z iniciátorů prohlášení „Mír a spravedlnost“, ve kterém jsme vyzývali vládu, aby se zasadila za co nejrychlejší uzavření příměří ve válce na Ukrajině a řešení konfliktu diplomatickými prostředky. Naši výzvu podepsalo téměř 20 tisíc občanů. Setkala se ale hlavně s prudkou odmítavou reakcí. Signatáři byli osočováni, že jsou „proruští“, protože přijetí jejich návrhů by znemožnilo ukrajinské vítězství. Dominoval názor, že jedinou přijatelnou možností je porazit agresora za každou cenu.

Václav Hořejší je mikrobiolog, imunolog a vysokoškolský pedagog

Stále jasněji se ale ukazuje, že vítězství Ukrajiny je nereálné, lidské a materiální oběti tohoto konfliktu neúnosné, protiruské sankce neúčinné a ochota ukrajinských spojenců k další vojenské podpoře slábne. V západních médiích se objevují úvahy o nutnosti zahájení vyjednávání. Takové názory zaznívají hlavně ze států „globálního jihu“, ale i od maďarského a slovenského premiéra. Kéž by takových bylo víc.

Jen pomsta nestačí

Přibyl ale i další nebezpečný konflikt mezi Izraelem a teroristickým hnutím Hamás. Vlády států globálního Západu vyjadřují podporu Izraeli, ale v různé míře také tlačí na ochranu životů civilistů, zatímco většina ostatních vlád žádá důrazněji nutnost trvalého příměří a zastavení bombardování.

V Izraeli mám řadu vědeckých kolegů a mezi nimi i několik skutečných přátel. Tuto zemi obdivuji za to, co dokázala v nepřátelském prostředí Blízkého východu vybudovat. Izraelská reakce na teroristický útok ale byla přesně taková, jakou si teroristé přáli. Většině světové veřejnosti se totiž jeví jako primitivní pomsta provázená nepřijatelně vysokým počtem civilních obětí a mimořádným utrpením obyvatelstva. To morálně diskredituje Izrael. Stále méně zabírá „argument“, že téměř jakákoli kritika Izraele je projevem antisemitismu.

Když toto řeknu před svými některými známými a srovnávám izraelskou reakci například s tím, co prováděli Rusové v Grozném nebo Američané ve Vietnamu a v Iráku, setkávám se s otázkou: A co tedy měl podle tebe Izrael dělat?

Podle mě by správná reakce zahrnovala (kromě jednání o propuštění rukojmí, které už chválabohu probíhá) posílení ochrany hranic Izraele, snahu o individuální likvidaci pachatelů tajnými službami, eliminaci vlivu Hamásu společnými akcemi Izraele, Palestinské samosprávy, arabských zemí a OSN, získání podpory světového veřejného mínění tímto civilizovaným přístupem, a hlavně restart seriózních jednání zaměřených na vyřešení vleklého izraelsko- -palestinského konfliktu, který se kdysi jevil jako reálně řešitelný.

close info Zdroj: Deník zoom_in Konečným cílem by tedy měla být asi realizace někdejšího projektu dvoustátního řešení s mezinárodními zárukami bezpečnosti. To by ale zřejmě předpokládalo zrušení ilegálních izraelských osad na palestinském území. Jinou, podle mě optimální možností by bylo řešení jednostátní, ve kterém by se Palestinci stali plnoprávnými občany „velkého Izraele“. Něco takového ale vypadá hodně utopicky.

Návrat k jednáním

Izrael ale zřejmě i nadále půjde dosavadní silovou cestou, bezohlednou k palestinským civilistům. Je ovšem možné, že během několika desítek let se situace výrazně změní. Izrael může ztratit dosavadní americkou bezvýhradnou podporu, vyroste nová a ještě početnější a odhodlanější generace palestinských teroristů. A hlavně, podstatně se změní izraelská demografická situace, většinu budou tvořit Arabové a neproduktivní ultraortodoxní Židé. Mnozí sekulární Židé pak raději zvolí odchod ze země.

Spolu s mnoha jinými skutečnými přáteli Izraele bych si moc přál, aby tento v mnoha směrech obdivuhodný stát opustil dosavadní problematické spoléhání na sílu a drtivou pomstu a vrátil se na cestu racionálního řešení chronického blízkovýchodního problému.