Léto je naopak obdobím, kdy se odehrávají mimořádné akce typu festivalů, zvláštních koncertů a divadelních představení nebo mistrovských kurzů. A tady nastává pro každého otázka, co si v letních měsících vybrat. Dovolenou po celoroční práci, nebo pracovní léto, které může být sice v jiném, řekněme napůl odpočinkovém duchu, nicméně stále spojené s aktivní činností?

Platí to i pro studenty hudby. Úplně jiná činnost nebo další vzdělávání? Vzpomínám si na dobu svých studií, která se odehrávala ještě částečně za „starého“ režimu. Na vysokou školu jsem přišel v roce 1989. Zažil jsem tedy dobu, kdy jsme jako studenti neměli téměř možnost vycestovat, nesměli jsme si při škole vydělávat a na nějaké letní mistrovské kurzy jsme tedy mohli zapomenout… Pak nastala naštěstí změna a možnosti se postupně otevíraly - volné cestování, šance získat nějaké stipendium ze zahraničí a vlastně vůbec fakt, že jsme se o mnoha věcech a akcích mohli dozvědět.

Nyní mají studenti hudebních vysokých škol nepřeberné množství možností, kam v létě vyrazit. Jsou schopni si i při studiu vydělat peníze a pak se rozhodnout, jestli nechat nástroj zavřený a popíjet nějaký míchaný nápoj na lehátku u moře, nebo cestovat třeba i na zajímavé místo a zúčastnit se některého kurzu a něco se přiučit, což neznamená, že by si nějaký ten drink nemohli dát. Třeba i se svým profesorem.

Společný čas v kruhu

Atmosféra takové letní školy bývá velmi příjemná, uvolněná a přátelská. Učitel a žák se nesetkávají jen při hodinách výuky, ale tráví společný čas v kruhu dalších muzikantů i mimo práci. Ve školním roce není většinou prostor na nic jiného, než na pravidelné hodiny spojené s pocitem zodpovědnosti a třeba i stresu, a to ze strany učitele i studenta.

V tom letním režimu se o sobě mohou lidé dozvědět více, mladí mohou načerpat i něco navíc z osobností, které jsou jim mnohdy velkým vzorem. Během třeba dvou týdnů, kdy kurz trvá, se nelze naučit spoustu nových věcí a změnit zásadně něco ve svém hraní, ale pokud je člověk vnímavý a dokáže si vzít zkušenosti a také energii od někoho jiného, může být takové setkání naprosto určující pro budoucnost. Vedle cenných rad si pak odvážíme nezapomenutelný zážitek a dojem na celý život.

Já sám mám takové vzpomínky. Studentská setkání s některými lidmi jsou pro mě důležitá navždy. Mým největším učitelem se stal Eugen Indjic, úžasný pianista koncertující po celém světě, se kterým jsem se poprvé potkal právě na letních mistrovských kurzech. Měl jsem pak možnost čerpat z jeho zkušeností dalších mnoho let. Dodnes jsou z nás skvělí přátelé a vždy se těšíme na nějaké to společné letní pivko…

Petr Jiříkovský,
autor je dirigentem, klavíristou a též pedagogem na Gymnáziu a hudební škole hl. m. Prahy