„Měla jsem vážné dilema, co si vzít dnes na sebe," oznamovala vážným hlasem své kamarádce asi osmiletá holčička, která okoukala od své maminky zjevně nejen slovník, ale i šatník. Na sobě měla minisukni ve velikosti menší než „mini", tílko a přes něj vestičku. Mamince jakoby z oka vypadla, jen místo lodiček měla baleríny.

V metru se zase dva puberťáci předháněli, který z nich toho zažil o prázdninách více. „Vole, já byl dvakrát u moře!" Druhý se však nenechal zahanbit. „No a? Já byl sice jednou, ale byl jsem i na táboře. A tam jsem se vyspal s jednou kočkou…"

Další dějství mého „školního dne" se odehrávalo na Vyšehradě. V tělocvičně zahrála fanfára a zdravotně handicapovaní studenti se rozprchli do učeben. Aby návrat do školních lavic ale nebyl tak krutý, ředitel jako jednu z prvních věcí zmínil, že brzy budou podzimní prázdniny. A také ředitelské volno, které potrvá celý týden. Tyto informace vyvolaly mezi školáky mnohem větší potlesk než vítání nových žáčků.

Euforii, kterou v tu chvíli žáčci prožívali, jsem prožívala s nimi. A na chvíli jsem zalitovala, že ta krásná školní léta jsou pryč. Brzy mě však lítost opustila. To když jsem viděla, jak malý špunt na Vltavské nese brašnu skoro větší než je on sám a v ruce táhne ještě pytlík na cvičení…

veronika.cezova@denik.cz