Tanečníci se tenkrát logicky vydali na louky okolní, jenže pak přišel masakr. Zůstalo po něm několik desítek zraněných převážně puberťáků. Sem tam vyražené zuby, sem tam dokonce oko. Buldozer si tenkrát vysloužil nehynoucí zášť takřka kompletní mladé generace bez rozdílu politické, či hudební preference. Valná část Čechů, zmanipulovaných bulvárními sdělovacími prostředky, mu naopak aplaudovala.

Ale zpět k víkendovému Džbánu. Kolem třetí ráno i tam přijelo několik policejních antonů a asi deset policejních octávií, z nich vyskákalo několik desítek svalovců v uniformách a jejich velící se s naléhavou žádostí obrátil přímo na rozjuchaného DJe. „Prosím vás vypněte to. Lidi si stěžují, že nemohou spát." Stalo se. DJ, i když byl v nejlepším, hudbu vypnul a tanečníci, byť remcající, se pomalu rozcházeli. Zaznělo několik uštěpačných poznámek budou nás teď mlátit jako na Czech Teku před lety? Já sám, ač lehce nevrlý jsem skeptiky ujistil, že nic takového se dnes stát prostě nemůže. Vždyť buldozer už není premiérem. Policisté, i když z nich šel strach, se chovali velice slušně. To by se za buldozera asi taky nestalo. Tehdy se prostě mlátili puberťáci pro potlesk „obyčejného člověka pardon voliče," namísto aby se zatýkali mafiáni. Dnes, i když všichni klejeme z plných plic na ďábelského exministra financí a „slušného, ale neslušně zamilovaného katolíka" pana expremiéra, sledujeme drobné posuny k lepšímu v těchto otázkách. A ten nový prezidentský premiér? Ten to snad nestihne změnit.

jakub.krupka@denik.cz