V porovnání s anonymním velkoměstem vyložená pohádka dne. Jistý učenec řekl, že člověk potřebuje mít důvod k tomu, aby věděl, že ti ostatní jsou taky lidé. Pak si jako lidé rozumějí. V této hektické době aby byly Velikonoce snad každý den. Ale nehodnoťme nejistou současnost, kdy má každý dost starostí sám se sebou.

Velikonoční veselí vlastně nutí člověka k ohlédnutí. V uvolněných rozpravách si leckdo vzpomene, jak a kdo a kdy provedl tu či onu skopičinu, s odstupem času vyhodnocenou málem jako hrdinský čin. Hned je jaksi více ohleduplnosti a čas přestává hrát roli.

Světe div se, například záchranáři právě o Velikonocích mají zpravidla méně práce než třeba o Vánocích. Protože Velikonoce nejsou, kromě pár sladkostí a kraslic do sbírky, klasickým dárkovým šílenstvím. To pak ani lidi nepadají kvůli horečnému shonu pod auta.

Něco jiného jsou o Velikonocích z policejního hlediska řidiči. To už je jiná zpráva - a zhusta i dost smutná. Alkoholu se při pomlázkovém turné ubrání málokterý, zato přesvědčení, že i po pár panácích jízdu zvládnu, se najde motoristů taky přehršle.

Některý dojede do cíle se štěstím, jiný se už nikdy nedozví, že udělal chybu a na silnici po bouračce zemřel. Nedozví se ani to, že přitom třeba zabil ještě jiné nevinné lidi. U krajnic pak přibudou další kříže a nikdo k nim nepřipíše informaci, že oběť zemřela díky své nezodpovědnosti. 

Dost už škaredostí, byť jsou jakkoliv pravdivé. Není nad to, když se lidi mají rádi. Aspoň na chvíli a třeba o tomto pomlázkovém víkendu. Protože  už v úterý bude po všem a tak by bylo záhodno si potom jen s úsměvem vzpomenout, že Velikonoce opět stály za to.