Jeden případ za všechny z něho se dá vyčíst, že jistý stařík velmi rád poznával své okolí. Za mlada prý na to neměl čas. Není důležité proč mnohem důležitější je, že tím cestováním pak zaměstnával policejní sbory celého Středočeského kraje. A hlavně nervovou soustavu celé rodiny. Do Prahy pak stařík ze svých cest ne a ne najít cestu. Když ho nepřivezla policie, pak dozajista záchranka. Dehydrovaného a o dalších zdravotních lapáliích ani nemluvě.

Ten stařík si psal deník. V něm bylo možno se dočíst, jak momentální poutní místo vypadalo a další podrobnosti. Prý pro případ, že až se zase ztratí, aby se vědělo, kde staříka případně hledat. Nebylo totiž výjimkou, že z Kolína jej policie přivezla aspoň pětkrát. To všechno dovede nemoc zvaná Alzheimer, která neubírá na vitalitě, zato na paměti. Námitka, že by si starce měla rodina víc hlídat, je na místě. Říkali to i policajti. Posléze i záchranka.

A pak všichni, kdo si nešťastného, ztraceného a hlavně stále fyzicky zdatného osamoceného turisty někde všiml. V Kolíně ho už prý lidi zdravili a nikdo nikdy nezjistil, proč tak často jezdil zrovna tam. A když stařec po čase pozorným očím rodiny zase utekl, v Kolíně už nebyl. On totiž pak vůbec nebyl k nalezení. Celostátní pátrání taky nepomohlo. Po staříkovi jako by se slehla zem. Důvtipný detektiv se ale do starcova deníku pozorně začetl. Policejní spis uvádí, že stopa nakonec vedla do Strakonic. Do míst jeho dětství. Především do přírody. Nečekejte šťastný konec. Starce pátrači našli v lesíku. Bez života. Deník zmizelého už nemá další stránku.