„Lánský atentát" na stávajícího předsedu ČSSD tedy pravděpodobně může předvolební hesla o „dobře fungujícím státu" poslat k ledu nejméně do dalších předčasných voleb. Pokud se sociální demokracie po desátém listopadu definitivně rozklíží, jen těžko se na zákadě aktuálního rozložení politických sil ve sněmovně podaří sestavit novou vládu. Faktický vítěz voleb má problém se svým kádrovým posudkem a „pravicové síly" opakují, že s jeho hnutím nechtějí mít nic společného. V úvahu nepřipadá ani „vláda národního porozumění", o které před volbami řečnili komunisté a která po vzoru neblaze proslulé Národní fronty měla slovy komunistů do vlády přivést strany napříč spektrem.

„Hradní" část ČSSD předvedla tak zoufalý krok, jehož motiv musel být ještě zoufalejší. Hledat za ním výhradně neodolatelnou touhu po moci některých členů současného vedení ČSSD by bylo krátkozraké. Jde o moc někoho jiného. O moc, která tak jako tak stále zůstává pevná alespoň do té doby, než se někomu konečně podaří sestavit vládu na základě vůle voličů.