Pravda to sice je, ale nikdo snad není natolik neprozíravý, že by to mohl nechat zajít tak daleko. Takže kdo je vlastně bezdomovec? Člověk, který zcela rezignoval na právo a spravedlnost? Nebo člověk, který by za nic na světě nevyměnil osobní svobodu za pracovní návyk a pokud možno i nějaký příjem? Těžko hodnotit, když jsem se na ulici nikdy neocitl. Jistě si ale vzpomínáte na případ bezdomovce, který v mrazu a popelnici nalezl novorozence, rychle ho zabalil do kabátu a zavolal policii. Dítě se podařilo zachránit, bezdomovec byl v hledáčku médií. Prostě charakter, řeklo by se. Tehdejší primátor Pavel Béhm toho duchaplného chlapíka odměnil dohodil mu zaměstnání, střechu nad hlavou a tak i šanci návratu do života. Ten chlapík to vydržel necelý měsíc. Pak prý musel znovu na ulici. Opět si někam zalézt do teplovodní roury a dělat si, co se mu zlíbí a kdy se mu to zlíbí. Ano, jeho volba, řeknete si. Třeba si jiný bezdomovec tehdy ťukal na čelo, proč tak lehkomyslně zahodil nabídnutou šanci. Šanci jedna ku pěti tisícům. Asi tolik lidí bez přístřeší v Praze v zimních měsících zase bude. Co s nimi bude, to neví nikdo. Ani oni sami. Protože je to většinou ani nezajímá. Dal jsem kdysi jednomu pár drobných. Řekl si o ně. Seřval mě, že jsem škrt. Od nějaké paní prý dostal stovku. Tak se zase těším.