Na druhou stranu, možná nemateřsky skoupý přístup státní moci má celé obyvatelstvo, nejen umělce, šlechtit, učit pokoře a píli. Podle slov zakladatelky festivalu Yvony Kreuzmannové by to tomu odpovídalo. Ta komentovala vzájemnou spolupráci hostitelské Prahy a zahraničních hostů. Zatímco taneční soubory z východních zemí ukázaly spolehlivost, aktivitu a důslednost, umělci ze zemí směrem na západ předvedli ve většině přesný opak. Materiály nedodali včas, co slíbili, nesplnili a vůbec k přípravám festivalu, které jsou velmi náročné, zachovali laxní postoj. Možná nás do bavlnky tedy nevinou, protože chtějí udržovat v lidech ryzí charakter. Je těžké si toho cenit, když je očividné, že představitelé státu jednají stejně jako západní umělci. Jestli jste si všimli, například lavice sálu poslanecké sněmovny jsou polstrované a potažené kůží …nebo její imitací. Není to sice bavlnka, ale politici si na nich tak jako baletky v piškotech nohy jistě neotlačí a modřiny na loktech mají nanejvýše v obrazných nadsázkách o jejich vzájemném handrkování a urážkách.