Taky jsem měl tehdy jubileum, dovršil jsem věku třicetiletého kmeta a to se život ještě tak vážně nebere. V podstatě jsem se musel usmívat na obsahem parte, že mi „zemřelo mládí", a vstupuji tak do druhé, mnohem významnější a hlavně delší poloviny života. Tady ale pozor podobně laděné recesní parte pak hlídejte jako oko v hlavě. To moje se pak v mém vrozeném smyslu pro pořádek kamsi zatoulalo, a buch! Skončilo časem v rukou mého známého, který zase neměl pořádek ve své hlavě.

Obvolal pak kdekoho, že jsem po smrti. Vyděsil tím pár lidí, někteří prý tančili radostí. Pravda ale vyšla brzy najevo, přesto jsem na své oponenty působil něco jako přízrak ze záhrobí. Tím víc, když jsem byl bledý jak stěna, anžto se o mne zrovna pokoušel zánět slepého střeva. To vše jen tak na okraj a jak říkám jubilantům i jiným oslavencům fakt přeji tuhý kořínek. Nic důležitějšího totiž v životě není.