„Jak zablokoval?" nechápala babička. A tak jí vnučka začala trpělivě vysvětlovat, že si změnil PIN, jenže pak ho zapomněl („To je takový heslo, víš?), na dotykáči („To je ten placatý mobil, co má dnes snad každý") si nakřápl displej, ale stejně s ním nebyl spokojený a k narozeninám si bude přát nejspíš tablet („Něco mezi telefonem a počítačem").

Babička sice přikyvovala, ale bylo vidět, že je myšlenkami jinde. Po chvíli se otočila na vnučku. „Klárko, co ty bys vůbec dělala, kdybys neměla mobil? Já ho nemám doteď a jsem šťastná." Klárka jen obrátila oči v sloup. „Babi, nechápu, jak jsi vůbec mohla fungovat. Jak sis třeba mohla domluvit s dědou rande?" „No lehce. Děda mi napsal dopis a já mu na něj odpověděla."

„To je romantické," vzdychla vedle mě tiše asi dvacetiletá slečna, která posílala jednu smsku za druhou…

veronika.cezova@denik.cz