Mariánský sloup připomínal vítězství Pražanů nad Švédy. V době hluboké zbožnosti málokdo pochyboval o tom, že Bohorodička k tomu pomohla. Památník však nechali vztyčit Habsburkové, katolíci, kteří předtím rozdrtili stavovské povstání a jeho vůdce popravili. V jiráskovsko--masarykovsko-komunistickém vidění dějin jsou Habsburkové čistí padouši. Stavové, neschopní vzbouřenci proti legitimnímu vládci, čistí hrdinové. Dav, který stavbu zbořil za národní revoluce, lze chápat. Cožpak ale bojujeme proti Habsburkům ještě dnes? Pořád cítíme ukřivděnost protestantských exulantů?

Dnes je to otázka estetická. Turisté, kteří pijí předražené pivo na Staroměstském náměstí, je mají rádi v dnešní podobě. A to i s přefouklými pandami a krtečky, které chce magistrát taky zakázat. Líbilo by se jim víc se sloupem? Je poměrně jednoduché to zkusit a uspořádat anketu mezi domácími i cizími, co je lepší. Praha má zoufale málo nových krásných staveb. Odmítla úžasnou atrakci, jakou mohla být Kaplického knihovna. Teď může mít aspoň novou krásnou starou stavbu.

Chybí nadhled, modernost, schopnost mluvit bez frází a k věci samé. Pokud se nejsme schopni rozumně bavit o sedmnáctém století? Jak se můžeme bavit o jednadvacátém?

Autor je novinář a bývalý politik

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.