Ať se jde na pivko, oběd nebo večeři, jsou lidé už druhý týden povinni prokázat takzvanou bezinfekčnost. Jinak musí podnik opustit. Jde o vládní nařízení, které nám ukrojilo kus svobody. Tedy, jak se to vezme…

Zatímco v sousedním Rakousku s podobnými kontrolami nemají problém, neboť je berou v rámci snahy zatočit s covidem jako nutnou daň za to, že mohou v době pandemie relativně normálně žít, u nás se na zadní staví hlavně antivaxeřia ústavní bojovníci. Například v Berouně se po kontrolách hygieniček strhla na facebooku obrovská vlna nelibosti, kdy si dámy vysloužily i nálepku soudružek.

Ale do jisté míry díky i za kverulanty, protože bez nich by nebylo snadné hlídat pomyslnou rovnováhu, abychom nedopadli jako v bajce o žábě v hrnci: uvařeni v covidové totalitě. Kdy ale nastává ta chvíle, kdy je voda už příliš horká?

Kateřina Nič Husárová.
KOMENTÁŘ: Vánoce jsou za dveřmi, tak hlavně pohodu

Snazší to mají nepochybně lidé, kteří se nechali očkovat dobrovolně. Jedno dvě ďobnutí a život se pro ně moc nezměnil, až na těch pár vteřin, než najdou QR kód ve svém mobilu.

Horší to mají ti stojící na zadních, kteří argumentují ohrožením své osobní svobody a systémem, který je do očkování tlačí, především s pomocí ekonomických nástrojů.

Je však důležité uvědomit si, že systém chrání společnost, ve které žijeme a neseme vůči ní svůj díl zodpovědnosti. A k té patří i povinnost přispět k tomu, aby bylo šíření nákazy pod kontrolou.

Což je analogicky kolektivním veřejným zájmem, nechceme-li, aby například rutinní operace kyčle byla odsunuta na neurčito kvůli přeplněným covidovým oddělením. Jak se pak s nefunkční kyčlí půjde stavět na zadní? Těžko.

Prostor, kde se svoboda jedince střetává s veřejným zájmem, je určen právě osobní zodpovědností vůči společnosti. Naší svobodnou volbou pak je, jakou cestou se k této zodpovědnosti postavíme.