Pozoruhodné je, že když začal premiér Andrej Babiš jednat o tom, že by podstatnou část státní administrativy z centra Prahy přestěhoval na periférii, kde by logistická souhra mezi sousedícími úřady byla další všeobecnou výhodou, ozvaly se zase výtky. Nikoliv ve smyslu obhajoby koncepce předchozího režimu, ale protože tu rozumnou myšlenku prosazuje Babiš.

Když pak nedávno jednal premiér Babiš s pražským primátorem Zdeňkem Hřibem o pozemcích v Letňanech, vhodných pro tento účel, došlo ke kolizi. Babiš ji označil za „psychické trauma“, Hřib pak konstatoval, že „premiér prostě není zvyklý, že s ním někdo nesouhlasí. Ale o tom je demokracie, že lidé mají různé názory.“

Primátor Hřib je v politice nováčkem, který rychle vystoupal, a s ním i jeho sebevědomí. Jistě má pravdu v tom, že Babiš řídí vládu energicky a cílevědomě, ale zcela se mýlí v poučování, co je demokracie.

Za minulého režimu mělo totiž mnoho lidí názory, které se lišily od těch vnucovaných, ale nebyla to demokracie. Často za to byli persekvováni.

Demokracie je něco jiného. Je to inteligentní způsob, jak lidé různých názorů řeší své spory. To je v zájmu komunity, nikoliv stavět svou pofidérní politickou kariéru na hrocení sporů, a ještě se tím chlubit a poučovat.

Proto jsem slovo „inteligentní“ napsal naprosto cíleně.