Znám ale jednoho maníka, který se v pohybu tlakových níží a výší se středem nad Biskajským zálivem taky nemýlí. Není to revmatik, ani vzdělanec a pod slovním spojením okluzní fronta by si představil leda tak vlnící se dlouhou řadu lidí před řeznictvím. Ten maník je totiž alkoholik. Na počasí má prostě čich. Je zábavné sledovat ho, jak ráno vyjde ze své chalupy na dvorek, protáhne se a zvedne oči k nebesům. Pak zvedne pravici a několikrát s ní otočí. „Ráno bude oblačno, večer kořalečno," řekne polohlasně a tak to prostě bude.

Že se mraky po obloze pak honí nejen celé dopoledne, ale i večer, mu nevadí. Zabilo by ho, kdyby před setměním nemohl do hospody. Svou předpověď pak završí mocnými hlty čehokoliv, co mu rozproudí krev. Jasně že se opije tak, že už pro něj ani žena nechodí. Prostě tu dobrotivou hospodyňku to přestalo bavit, nehledě na to, že se málem na alkohol dala taky.

To jen aby laskavý čtenář věděl, co znamená to kouzelné slovíčko kořalečno. Že jsou pak na vsi před půlnocí hromy a blesky, na to si tamní pijáci už zvykli. Záře s kraválem ale nepadá z nebe, avšak z okna chalupy, ve kterém žena alkoholika vyhrožuje, že ho dozajista jednou zabije. A když tak sleduji v televizi snažení odpovědných lidiček, jak krouží prstem na předpovědní mapě a jedním dechem oznamují, že zodpovědně se dá vývoj počasí uhádnout tak na dva tři dny dopředu, je mi jich trochu líto. Nic ve zlém, ale vyjít ven před panelák, vystrčit pravici k nebesům, by třeba pro ně nebyla tak úplně špatná zkušenost…

petr.strompf@denik.cz