Zkusil to tedy na jinou. Ona nic. Civěla do prázdna s výrazem, jen makej, stejně odejdeš s nepořízenou. To už jsem tomu chlápkovi držel palce, úplně protivný zase nebyl, jen se mu sexu zřejmě nedostávalo. A pak to přišlo do lokálu vešly dvě dámy. Jako na zavolanou. Protože jsem chtěl, aby to malé barové šou mělo pokračování. Vida, tady asi chlápek uspěje, protože se s jednou z dam objal a láskyplně pravil, že ji dlouho neviděl. Znali se, o to nic. Zkazil si to v podstatě nepodstatným detailem dámě sdělil, že za ty roky docela slušně přibrala.
Osazenstvo baru vyprsklo smíchy, jak dáma rychle vzteky promodrala. Aby to ten nešika vylepšil, dodal, že se mu „prdelatky" líbí. Docela slušnou facku hned dostal. Druhá dáma se ohnula smíchy a konejšila kamarádku, že „Tonda byl přece dycinky blbec." Hned se našlo několik jiných maníků, kteří se vytasili s lexikonem slušného chování a přitakávali, že tohle se přece ženám neříká. Závěr? Dámy to své vínko rychle dosrkaly a bez rozloučení odešly. Našlo se pak hodně hrdinů, kteří by si věděli rady! Přišlo mi to zbabělé, leč rovněž jsem se bavil. Mně se „prdelatky" líbí taky. Jenže to v baru nikoho nezajímalo. Naštěstí.
petr.strompf@denik.cz
