Ještě doteď si s úsměvem vzpomínám na to, jak babička skoro až obřadně rozložila všechny ty barevné letáky vedle sebe. A kroužkovala. S řádně označenými letáky pak objížděla jeden obchoďák za druhým. A přestože se z téměř půldenního „výletu" vracela utahaná, byla šťastná. Ušetřila.

Myslela jsem si, že taková nebudu. Že nebudu ztrácet čas objížděním supermarketů a hypermarketů. Ale dělám to. Jenže ne kvůli „super" výhodným nabídkám, které člověka nutí koupit si i to, co by jinak nepotřeboval.

Vím, že v jednom supermarketu mají dobrou zeleninu, v druhém výborného řezníka, ve třetím nemají zmrazené pečivo z polotovarů a v tom čtvrtém jsou mléčné produkty, které jim dodává přímo farmář.

Dovedu si živě představit, co by mi na moje praktiky řekla babička. „No tak vidíš, kam jsme to dopracovali…" Ano, teď už to vidím. Tam, kde si člověk musí pořádně připlatit za to, že džem obsahuje skutečně ovoce a že šunka alespoň z dálky viděla prase.

Čtěte také: Krávy přijely, jde se honem nakupovat, říkají zákazníci