Premiér a náčelník opozice se přeli o cenu másla a rohlíků. A samozřejmě o Nutellu. Zbaví se jí Fiala někdy? Možná se na něj bude lepit víc než Jana Nagyová na Petra Nečase. Politickou debatu bychom mohli pominout, kdyby neukazovala jeden zdrcující fakt. A vážně nejde o štěkání, nízkou kulturu ani kašpárkovská gesta. Je to mnohem horší.

Země je v krizi, svět je v krizi a ti, kdo nám vládnou, nevědí, co s tím. A pokud se o Vánocích nestane zas zázrak, změna se neblíží.

Mohli bychom se těšit tím, že sousedova koza kulhá ještě víc. Německo už nemá na to, aby dotovalo své zamilované elektromobily. Nad Tatrou sa blýska a hromy divo bijú. O Maďarsku radši nemluvit. A Amerika? Tam se schyluje k podivné bitvě veteránů jako vystřižené ze Zeměplochy Terryho Pratchetta. Těšit se z bídy jiných je jedním z nejošklivějších zlozvyků.

Povšimněme si, kolikrát se už naši politici pokusili restartovat zemi. Neřekl bych, že to byla jen propagandistická hesla (byť zčásti jistě ano). Klaus utahoval opasky, Zeman šel vládě po krku. Gross, dej mu pánbůh lehké spočinutí, to „myslel upřímně“. Topolánek zachraňoval zemi před Paroubkem, Paroubek před Topolánkem. Andrej Babiš přišel s tím, že nám „vládnou balíci“ a že zmodernizuje zemi, postaví dálnice a železnice. Nepostavil.

Petr Fiala pak dal dohromady neuvěřitelnou koalici, aby lid zachránil „ze spárů oligarchy“. Ani jednou se však žádný restart nekonal. Nové vlády usedly do křesel a řešily povětšinou chaoticky maličkosti. Poslanci schvalovali kvapně zbytečné zákony za neustálých hádek a nadávání. Hospodářství šlo jakž takž svou cestou, pokud mu v tom ty zákony a úřednictvo nebránili přespříliš.

Teď se ekonomika zadrhla. Žádné debaty, evropské ani domácí volby to nezmění. Petr Fiala je teď právem krajně nepopulární. Věřit však tomu, že se něco změní k lepšímu, pokud bude vystřídán, by bylo krajně bláhové.