Bylo vám pětašedesát, čímž jste dosáhli věku, v němž žádáte o důchod. Skoro jistě státu důvěřujete, protože vás to v mládí naučili. Přecházíte na zelenou, respektujete pokyny institucí a omyl úředníka považujete za jeho selhání osobní a výjimečné. Pak zjistíte, že můžete jednou ročně zdarma požádat Správu sociálního zabezpečení o informativní výpis odpracovaných let. Studovali jste na státních školách a během života jste mnoho zaměstnavatelů nevystřídali. A tak nečekáte kulišárny.

Daniela Kovářová
je nezávislá senátorka

Pak čtete výpis a nestačíte se divit. Chybí vám tam učiliště, střední či vysoká škola, vojna a několik let práce, takže o důchod stejně nepožádáte, protože nesplňujete 35 odpracovaných let. To bude mýlka, řeknete si, a slovutnému státu pošlete dopis s podrobným popisem, na které socialistické učiliště, střední či vysokou školu jste chodili a u jakých organizací jste pracovali. Máme přece veřejné rejstříky a pokročilou digitalizaci, říkáte si. Předpokládáte, že úřednice přečte dopis, sedne k počítači, otevře vaši složku a třikrát klikne, čímž k vašemu jménu přiřadí školy, zaměstnání, léta, měsíce a vyplacené odměny, odvody. 

Jenže namísto toho, aby vám úřednice pomohla, neosobně vám odpoví, že chybějící údaje jsou problém váš, nikoli její. Vy si musíte sehnat potvrzení z příslušné školy. Nestačí maturitní vysvědčení ani výuční list, musíte doložit i předcházející roky. To vy musíte najít index, vojenskou knížku, diplom, pracovní smlouvy a potvrzení o uhrazených odvodech, vyhotovit ověřené kopie a vlastnoručně je státu odnést. Doma žádané nenajdete, a tak se rozjedete do rodných měst a do archivů s dokumenty po zaniklých firmách. A i když seženete originály, nemáte vyhráno. Z některých dokladů ověřené kopie udělat nejde, jinde čekají, až jim žádostí dorazí více, a teprve pak pošlou brigádníka do archivu. Mezitím čas i lhůty běží. A někdo z vás toho možná fyzicky ani psychicky není schopen.

close info Zdroj: Deník zoom_in

To se úřednice nemohla podívat do jiného rejstříku? Neslibovali všichni ti zastánci elektronizace, že právě kvůli tomu se rejstříky zřizují? Že občan nebude obíhat úřady, ale úřad sám si pro lejstro klikne? Začnete se ptát známých úředníků a odpověď vás udiví: školy i zaměstnavatelé své povinnosti kdysi nesplnili a absolventy a zaměstnance nenahlásili, informace státu nedodali. A cirkus trvá dodnes. Stát informace o vaší práci nemá a není způsob, jak by je dokázal sehnat. Není kde hledat a technicky to ani nejde. Každá státní instituce si vysoutěžila jiný počítačový software, počítačové systémy a databáze spolu nekomunikují a úřednice se nikam stejně podívat nesmí. Musíte si všechno zjistit, oběhat a dohnat sami. Fyzicky a papírově. Pokud se to vůbec dovíte, protože stát nikomu nesděluje, že mu v přehledu roky, školy a zaměstnání chybí.

Stát si jako Pilát myje ruce a zbavuje se zodpovědnosti, pochybení nepřiznává, neomlouvá se, ba ani se nestydí. A vy, důchodci, žijete v blažené nevědomosti. Když nevíte, že vám něco chybí, nic nesháníte a pobíráte důchod, který vám vyměřili. A státu zbudou v prackách vaše peníze, které prošustruje nebo nekontrolovaně rozdá, jak ve výroční zprávě konstatuje Nejvyšší kontrolní úřad. Stát je vinen a v případě žaloby by patrně prohrál. Protože má mít vše v pořádku a vás nemá honit. Vaše povinnost to totiž není. Ptejte se, zajímejte a nenechte si to líbit. Teprve pak si užijte důchod. Pokud ovšem bude dost mladších produktivních ročníků, které vám ho zaplatí.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.